Luděk Nekuda a Jiří Císler bavili v 80. letech diváky. Přitom je měla v hledáčku StB
Říci, že komici jsou v soukromí docela vážní, to zní jako fráze. V případě dvou českých umělců, kteří hvězdná léta zažívali ve druhé polovině 80. let, to platí bez výjimky: Luděk Nekuda a Jiří Císler se ještě před rokem 1989 stali symbolem nehloupého a nevulgárního humoru; něčeho, co dnes tak silně postrádáme. Televizní diváky bavili po celá 80. léta, oba dva přitom měla v hledáčku Státní bezpečnost, se kterou vedli nerovný boj, vysvětluje v Portrétech historik Petr Blažek.
Cesty bavičů ke spolupráci byly složité. Jiří Císler (1928) byl houslovým koncertním mistrem, režisérem opery, operety i činohry. Jeho herecké umění se na pomyslných „prknech“ objevilo až v 70. letech a trvalo několik let, než si ho všimla televize. Přelomová byla role vlezlého prospěcháře inženýra Voženílka v seriálu Inženýrská odysea (1979). Císlera bravurně odvedená práce na zdánlivě záporné roli přivedla do televizního světa.
Čtěte také
Tam už působil Luděk Nekuda (1942); vystudovaný učitel, kterého lákalo divadlo. Jeho jméno je spojeno se dvěma ostravskými scénami (Okap a Waterloo). Navíc psal texty, skládal hudbu, byl autorem scénářů divadelních her, moderoval koncerty. Pohyboval se mezi Ostravou a Prahou, mezi televizí a rozhlasem – až konečně se v roce 1980 stal dramaturgem Redakce zábavy Československé televize.
Od roku 1983 se pak vysílala legendární Sešlost, do které Nekuda pozval i Jiřího Císlera. Nedlouhé období mimořádné popularity ukončila Nekudova smrt v roce 1988.
Spolupracovník i potenciální nepřítel
A teď ona odvrácená tvář obou umělců. V roce 1972 Státní bezpečnost zaregistrovala Luďka Nekudu jako svého důvěrníka. Nekudovi bylo ze strany StB naznačováno, že mu bude znemožněno umělecky působit a bude zařazen do politického procesu se členy divadélka Waterloo (Ivanem Binarem, Petrem Podhrázkým a dalšími) za jejich protisocialistické postoje v letech 1968 a 1969.
Čtěte také
Nekuda neochotně docházel na schůzky s estébáky a „mlžil“, když měl mluvit o svých kamarádech. Když v roce 1980 StB zjistila, že Nekuda se cestou na dovolenou do Itálie sešel s redaktory Rádia Svobodná Evropa, už tak chřadnoucí spolupráci ukončila a začala ho sledovat jako potenciálního nepřítele.
Jiřího Císlera Státní bezpečnost zaregistrovala jako kandidáta tajné spolupráce v roce 1978 a o rok později povýšila na agenta. Jeho svazek byl ale skartován a není možné říci, co přesně měl Státní bezpečnosti říkat.
Jisté je snad jediné: V dochovaném svazku Luďka Nekudy se neobjevuje jediná zpráva, kterou by na něj donesl Jiří Císler.
O čem svědčil zájem Státní bezpečnosti o umělce, o Československou televizi? Otázka, kterou si položí historik Petr Blažek, dlouhodobě se zabývající působením komunistické StB, v tak trochu netradičním vydání pořadu Portréty. Vysíláme v repríze.
Související
-
Hugo Haas: „Co se po mně chce? Chce se mě trhat na kusy?!“
„Já chodil na konzervatoř. Tam jsem se učil trochu zpívat a taky jsem chodil k Janáčkovi do fonetiky a vůbec jsem se nezajímal o drama, o herectví,“ vyprávěl Hugo Haas.
-
Taťulda má sté narozeniny. Spejbl a Hurvínek jsou nejdéle vystupující dvojice loutek
Prý je to v historii světové zábavy vůbec nejdéle vystupující dvojice loutek: Spejbl a Hurvínek. Trochu přitroublý taťulda (1920) a malinko rozjívený synek (1926).
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
