Co se do rozhlasového silvestra nedostalo? Historky na hraně obscénnosti i humor Miloše Kopeckého
Rozhlasové silvestrovské programy měly před rokem 1989 zvláštní postavení. Příprava večerního vysílání, jehož úkolem bylo posluchače několik hodin bavit, zabrala autorům i interpretům hodně času; srovnání s přípravou televizního silvestra je na místě. Poslechněte si výběr z rozhlasového silvestra v roce 1980. (Repríza z ledna 2021.)
Jenže právě v soutěži s televizním vysíláním to rozhlas v posledních hodinách roku postupně prohrával. Vysedávání před obrazovkou dávala přednost stále větší část konzumentů.
Československý rozhlas měl už před lety oddělení, které vyhodnocovalo reakce posluchačů. Z dochovaných materiálů vyplývá, že například silvestrovské vysílání v roce 1982 poslouchalo se „střídavou pozorností“ šest až sedm osob z deseti.
V 70. letech bylo toto číslo vyšší, rozhlasového silvestra si naladilo devět z deseti dotázaných.
„A na přelomu let 1979 a 1980 hodnotili posluchači rozhlasový silvestrovský kabaret jako rozhodně lepší než ten televizní,“ říká publicistka Lenka Kopecká, která v rozhlasovém archivu před časem objevila nikdy nevysílané scénky ze silvestrovského programu z roku 1980.
Rozhlasová zábava to v letech takzvané normalizace neměla jednoduché. Většinou se omezila na komunální satiru, tématem byly „nešvary“ jako drobná kriminalita, korupce, rozbujelá byrokracie, jen opatrně se autoři scének pouštěli na tenký led upozorňování na všudypřítomné nedostatky v zásobování.
Nejjistějším tématem byly apolitické mezilidské vztahy. Jejich specifickou oblast, sexualitu, popularizoval tehdy psychiatr Miroslav Plzák (1925-2010). Právě on je jedním z „hlasů“ nevysílaných scének rozhlasového silvestrovského kabaretu z roku 1980.
Pozorný badatel, který si poslechne celý „balík“ neodvysílaného materiálu, rychle zjistí, v čem byl asi problém: Miroslav Plzák byl jen jedním z řady lékařů pozvaných do rozhlasového studia. Rozhodně ale tím nejzdatnějším. Historky a příběhy některých jeho kolegů balancují na hraně obscénnosti a posluchač si dnes říká, zda by něco podobného chtěli vypravěči slyšet například o sobě.
Další nevysílané scénky „obstaral“ Jaroslav Štercl (1919-1996). „Ten byl na vrcholu popularity v 60. letech, kdy si psal satirické monology a byl autorem různých kabaretů. V roce 1980 už jeho anekdoty neměly takou odezvu a sílu,“ říká Lenka Kopecká.
Asi nejslabším materiálem je půlhodinový záznam improvizované silvestrovské besedy s titulem O synech, otcích a dědečcích aneb Rodinné historky otcovských dvojic. Otec a syn Prachařovi byli až příliš silnou „náloží“ proti dvěma dvojicím dělníků z pražského Motorletu.
Z několikahodinového neodvysílaného materiálu tak vyčnívají monology Miloše Kopeckého (1922-1996), které jsou bezpochyby kvalitní, možná ale neplní ono základní „silvestrovské“ zadání, o kterém sám Kopecký kdysi hovořil jako o „plácání se smíchy do stehen“: jeho humor byl až příliš subtilní, než aby obstál v konkurenci hlučných a laciných vtipů jeho kolegů.
Lenka Kopecká to nejzajímavější z nevysílaných scének rozhlasového silvestra 1980 vybrala, okomentuje a zařadí do dobových souvislostí v pořadu Archiv Plus.
Související
-
Připomeňte si Yvonne Přenosilovou v posledním totalitním silvestru Svobodné Evropy
Ve věku 76 let zemřela česká zpěvačka a moderátorka Yvonne Přenosilová, což potvrdil její bývalý kolega z rádia Svobodná Evropa Radko Kubičko.
-
Utržené prsty, havíři rekordmani a prázdné lahve. Silvestr v normalizačním zpravodajství
Tak jako všemu i Silvestru a Novému roku v podání zpravodajských relací v dobách normalizace vévodilo budování. Pochopitelně socialismu.
-
A hlavně vrátit lahve od šampaňského aneb Silvestrovské komentáře za normalizace
Zatímco Čechoslováci za normalizace trávili poslední den v roce oslavami a odpalováním pašované pyrotechniky, vysílání překypovalo zamyšleními nad úspěchy. (Repríza.)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
