Luboš Palata: Východ Polska se cítí jako těsně před válkou. My Češi ne. Je to dobře?
Jsou krásné podzimní dny, tady ve východním Polsku. Už v noci přichází první mrazíky, ale přes den se tu země pořád ještě rozehřeje sluncem a zdejší krajina plná lesů a jezer se rozzáří barvami. A když k tomu jako v Krynici Morskej, písečné kose mezi zálivem Visly a Baltem, přidáte moře, je to nedozírná krása. Jenže mnoho turistů tu dnes nenajdete. Jednak je mimo hlavní sezónu, ale dalším důvodem je jakýsi polibek války, který tato místa u hranic s Ruskem a Běloruskem mají.
V Suvalkách, průsmyku v kopcovité krajině mezi Litvou a Polskem, kde je z jedné strany Rusko a z druhé Bělorusko, žijí lidé s cejchem nejnebezpečnějšího místa Evropy.
Polští realitní makléři opakují při koupi nemovitosti poučku, že bezpečná investice není ani tady, ani kdekoliv jinde ve východním Polsku, ale až za Vislou. Tedy v západní polovině Polska, kam se nedostala ani sovětská vojska v roce 1920, zastavená u Visly bitvou, které i po více než století Poláci říkají zázrak.
Čtěte také
Nejde ale jen o pocit. Polsko se dnes na válku s Ruskem připravuje tempem a mírou úsilí, kterou země poznala naposledy na konci 30. let minulého století.
Investuje se nejen do hraničních bariér na východě, do opevňovacích prací a do polské armády, ale také do civilní ochrany. Zatím jen do věcí, ale kryty přijdou na řadu už hodně brzy.
Tady v pralese v Bělověži, uprostřed národního parku, místa znovuzrození zubra evropského, zažívají první fázi hybridní války už několik let. Nelétají sem ruské drony, ale z Běloruska jsou přes hranici vysílány tisíce nelegálních migrantů.
Funguje to. Poláci znejistěli. Polské vlády, ta současná i ta minulá, se zoufale snaží udržet hranici těsnou, ale ukazuje se, že to tak úplně nejde. Pokud ji tedy nechcete zaminovat, natáhnout elektřinou nabité dráty a střílet ostrými. Gumovými projektily se tu už střílí.
Hlava v písku
Všechno tohle jako by byl jiný svět, který my v Česku neznáme a vlastně o něm vůbec nechceme vědět. Řešíme zvyšování důchodů, ceny bytů, sestavování vlády a ozvěny předválečného stavu v zemi našeho druhého největšího souseda jako kdyby k nám nedoléhaly.
Jako člověk, který válku zažíval jen jako válečný reportér, jsem vlastně rád.
Ale přesto mě tady ve východním Polsku, kam dnes od českých a moravských hranic dojedete za půl dne, napadá, jestli je to dobře. Jestli jen nestrkáme hlavu do písku před něčím, co se blíží jako povodeň. A my víme, že i my jsme v povodňovém pásmu nedaleko břehu řeky, jen pravda na jejím dolním toku.
Nechci být prorokem špatných zpráv, ale ze života i historie vím, že hlava v písku ještě nikoho nikdy nezachránila.
Autor je evropským editorem Deníku
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
