Nehrajme si na to, že ve světě platí pevná pravidla. Musíme být akceschopní, vyzývá Landovský
V Paříži jednají zástupci zemí z koalice ochotných, která podporuje Ukrajinu napadenou Ruskem. Česko zastupuje premiér Andrej Babiš (ANO). Ten uvedl, že je „zvědav, co se v Paříži dozví“. Francouzský prezident Emmanuel Macron oznámil, že evropské země a jejich spojenci začnou přijímat konkrétní závazky k ochraně Ukrajiny. „Je důležité, aby Česko sledovalo svůj vlastní zájem,“ říká pro Český rozhlas Plus Jakub Landovský, pedagog a exvelvyslanec při Severoatlantické alianci.
Ví se, čeho přesně se závazky budou týkat a které země je přijmou?
Na to si budeme muset počkat, protože Evropa v tom trošičku tápe. Spojené státy jasně říkají, že snaha uzavřít mír je na nich, ale dlouhodobé záruky jsou především věcí Evropanů. Oni skutečně vidí svět rozdělený na sféry vlivu. V té své jednají, myslím, velmi razantně a očekávají, s čím přijde Evropa.
Čtěte také
Je velice důležité, že tam budou evropské státy a Kanada, ale i vyjednavači Steve Witkoff a Jared Kushner. Protože k těm zárukám se bude snažit promlouvat i Rusko. A bude si chtít klást podmínky.
Za mě je ta schůzka o sladění pozic. A to mezi americkou snahou dojednat co nejrychleji zastavení, deeskalaci a ideálně i mír a evropskou schopností a potenciálem přispět k míru pomocí bezpečnostních záruk. Jestli to ale bude evropská přítomnost v místě, což Rusové dlouhodobě odmítají, nebo plán vyzbrojování či podpory Ukrajiny, to já teď nejsem schopný zvenku říct.
Když premiér Babiš de facto říká, že neví, co se v Paříži dozví, mluví pravdu? Česko tedy stojí úplně stranou informací v koalici ochotných?
Tvrdil bych, že ano. Koalice ochotných byla vždy dosti nečitelná. Vždycky se s velkou pompou sešla, frekvence schůzek byla poměrně častá, ale vycházely z ní spíš věci, které byly buď mimo americký vyjednávací plán, nebo neměly podporu evropských občanů. Jde třeba o dlouhodobé nasazení evropských vojáků na Ukrajinu.
Čtěte také
Také byly návrhy příliš finančně nekonkrétní, viz evropská debata o dalším financování Ukrajiny, která proběhla v prosinci.
Jsem sám překvapen tím, co z koalice ochotných, která je veliké těleso, bude tam 35 zástupců, vypadne. Vždycky mi malinko přijde, že není jasné, k čemu jsou ty země ve finále opravdu ochotné.
Může se stát, že bude Česko jakožto člen Severoatlantické aliance přinuceno přistoupit na nějaké bezpečnostní záruky v podobě, kterou nemělo šanci ovlivnit?
To si nemyslím. Je to koordinační schůzka, žádné tvrdé závazky tam přijímány nebudou. Problém je jinde. A to v ambici prezidenta Macrona, který je hostitelem schůzky a který se vyloženě těší, že bude kompenzovat svojí domácí politickou nedostatečnost tím, že bude jakýmsi velkým vyjednavačem. Už i oznámil, že je připraven se sejít s Vladimirem Putinem.
Je hrozně důležité, aby Česká republika u toho byla a sledovala svůj vlastní zájem. Aby se nemíchala do věcí, jako je Venezuela či kritika Spojených států, ale uvědomila si, že je někde na okraji západní zóny. Rusko si ve svých plánech na tuto oblast činí dlouhodobé nároky, kterých je součástí Česká republika.
Čtěte také
Česko musí především sledovat svůj dlouhodobý bezpečnostní zájem. K tomu mají sloužit jak záruky pro Ukrajinu, tak úspěch při vyjednávání míru. A proto je dobré, že u toho jsme.
Nemyslím si, že tam padnou tvrdé záruky. Ona celkově ta pomoc Ukrajině je velice naměkko koordinovaná. Každý si tam dělá tak trochu, co chce. Je to velmi dobrovolné. Právě proto to dlouhodobě nevede k hmatatelným a jasně definovaným výsledkům naplňování strategických cílů.
Je to velmi volné a v tom je i ten zásadní problém od začátku války. V nejasném nastavení cílů a strategie a potom v neúplném financování těchto cílů a strategie.
Role Evropy
Kdo by to měl podle vás pevnější rukou koordinovat? Za stávající situace, kdy je Severoatlantická aliance také rozštěpená podle osy Evropa a Spojené státy?
Protože nejsme sami schopni být v čele toho procesu z mnoha důvodů, které jste zmiňovala, musíme vzít roli, kterou nám přisuzují Spojené státy.
Musíme ji vzít při celkovém řešení tohoto skutečně velmi vážného problému evropské bezpečnosti. A to je, aby Evropa byla připravena jednak podpořit napřímo snahu Spojených států ukončit konflikt a za druhé vzít na sebe zadržování ruského vměšování do evropského konvenčního prostoru.
Čtěte také
V jaderné oblasti budeme vždycky závislí na Spojených státech, to je třeba si přiznat. V tomhle bude muset Evropa splnit to, co Američané už dlouhodobě říkají. A to je výrazně navýšit své obranné výdaje a samozřejmě se podělit o bezpečnostní záruku i s těmi, kteří jsou nejvíce ohroženi. Můžou to být balkánské země, může to být Ukrajina.
Proaktivní politikou musíme konvenčně zadržovat Rusko. Je to velmoc druhého řádu, pro Ameriku to ani není zásadní problém. To zadržování je něčím, co na Evropu zbylo. Je to v našem geografickém prostoru a my se s tím budeme muset popasovat.
Nejsme ale bohužel v čele toho procesu. Vlajeme za Spojenými státy, zároveň jsme s tím ale důležití. Jedná se totiž o naši geografickou oblast, o naše prostředky, naše vojáky, naši aktivitu, naše úsilí. Nevidím tady ale zatím schopnost diktovat agendu, být iniciativní, převzít tu rozhodující úlohu.
Když se vrátíme k Andreji Babišovi a jeho rozhodnutí na Evropské radě ještě na sklonku loňského roku, tak Česko de facto odmítlo dát Ukrajině ty záruky. Říkáte, že vlajeme, ale i to povlávání může mít aktivnější formu.
Může. Ale tehdy to bylo hodně o Belgii. Je to hrozně zajímavá věc, protože Rusko samozřejmě nezmizí z toho euroasijského geografického prostoru. To znamená, že tu budou muset být nějaké vztahy s Ruskem. A je otázkou, zdali bylo nejlepší strategií zabavit teď veškeré ruské prostředky a poskytnout Ukrajině financování na další dva roky.
Čtěte také
Já jsem byl dlouhodobě proti, protože mi přijde, že to je jednostranný krok, který zabrání i využívání výnosů z prostředků jako nějaké pomocné linky. A zároveň samotné Spojené státy k tomuto kroku nebyly připraveny. Spojené státy tak nezabavují ruské peníze po světě.
Takže jsme se možná rozhodli správně v tom, že jsme tuhle radikální variantu, stejně jako mnoho jiných evropských zemí, odmítli.
Budeme se snažit s tím problémem vyrovnat jinak. Na mír budou každopádně potřeba dva. Budeme muset najít cestu k tomu, aby i Rusko ukončilo své válečné úsilí.
Ale to jenom z toho důvodu, že po třech letech nebyly Evropa a Spojené státy, pod vedením Joe Bidena, schopné vyprodukovat strategii, která povede k vítězství, tedy minimálně k návratu do roku 2022.
A v tom vězí ten problém. Pokud to necháme pokračovat dál, tak těmi drobnými zisky bude Rusko dále získávat na úkor Ukrajiny nějaké území.
Porušování mezinárodního práva
Více aktérů, mimo jiné Čína, Írán a generální tajemník OSN António Guterres, vyjádřilo obavy ohledně legálnosti americké operace v Caracasu. Jak důležité je pro Evropu sjednotit se v oficiálním postoji, jestli zajetí Nicoláse Madura považují, nebo nepovažují za legální? Protože to může mít i důsledky pro jednání o konci války na Ukrajině.
To je podle mě úplně irelevantní. Dokonce si myslím, že legalitu těchto kroků dneska už nikdo nezvažuje. Je to možná nějaká evropská iluze, že ve světě platí jasně daná pravidla. Takhle už nikdo nejedná poměrně dlouhou dobu. Od bombardování Íránu přes operaci ve Venezuele.
Čtěte také
To znamená poté, co se stal prezidentem Donald Trump.
Ne, to už začal Vladimir Putin, pozor, mnohem dříve. Opravdu si nehrajme na to, že ve světě jsou nějaká pevná pravidla, že funguje Rada bezpečnosti OSN, že válka není možná a že konflikty se řeší pouze mírovým způsobem. To už neplatí posledních 12 let. Jenom je ta eroze stále větší.
Není cestou plakat nad tím jako dinosaurus, že spadla kometa a svět se změnil. Jedinou šancí je být ve světě akceschopný. Ve Venezuele se postarejme o našeho občana, který tam je ve vězení, buďme schopní jednat, a to neznamená plakat nad starým světovým řádem.
Tak mezinárodní právo by asi dodržováno být mělo, vidíme ale, že není. Neměla by minimálně Evropská unie o to usilovat?
Může, ale musí za tím postavit nějakou sílu. Je to přece úplně směšné. Jsme součástí ICC (Mezinárodní trestní soud pozn. red.). To vystavilo zatykač na Putina a Benjamina Netanjahua. A myslíte si, že se tito lidé dostanou v dohledné době k soudu? Nedostanou.
Proto je pro státy, které jsou mimo ICC, jako jsou Izrael nebo Spojené státy, tak důležité, že si pro toho člověka, kterého chtějí dostat před soud, samy dojdou. Samozřejmě u toho poruší nějaká pravidla mezinárodního práva, stejně jako to udělal Izrael v případě dostižení Adolfa Eichmana.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
