Luboš Palata: Nejtemnější noc
Před deseti lety jsem zažil jednu z nejtemnějších a nejponuřejších nocí ve svém životě. Milí majitelé nevelkého rodinného domku v tom byli zcela nevinně, naopak byli velmi příjemní, hned po příjezdu z lednové polské zimy, která tehdy byla zimou skutečně pořádnou, mi udělali čaj.
Ráno jsem měl k snídani na stole křupavé rohlíky, velký hrnek kávy a také džus z černého rybízu, který u našich severních sousedů nahrazuje jako zdroj vitamínů džus pomerančový, neb pomerančů roste v Polsku na rozdíl do keřů s černým rybízem pomálu.
Těch milých lidí, kteří ve svém domku pronajímali jeden pokoj turistům, jsem se raději nezeptal, jak si mohli svůj domek postavit právě tady. Na travnaté pláni, nedaleko plotu, který byl hranicí jednoho z nejhroznějších míst válečné Evropy. Vyhlazovacího nacistického tábora Auschwitz-Brzezinka. Tak hrůzného, že ho nacisté nechtěli postavit někde v srdci Německa, ale vytvořili ho u polského lázeňského městečka Osvětim.
Původní koncentrační tábor Osvětim byl vytvořen v bývalých kasárnách. I tady nacisté vraždili ve velkém, ale přece jen byla určitá, byť nevelká naděje na přežití, na dožití se konce války.
V Brzezince, kde byly pro vězně určeny prkenné stáje pro koně, pokud nešli rovnou od vlaků do plynových komor, žádná naděje na přežití nebyla.
Byla to obrovská, ve své efektivnosti, naprosté odlidštěnosti a hrůzné jednoduchosti ta nejstrašlivější továrna na smrt, kterou kdy lidstvo vytvořilo.
Zvěrstva, která se děla při nacistickém vyvražďování Židů dále na východě, nebyla o nic menší a podmínky v jiných vyhlazovacích táborech byly možná ještě děsivější, než v Auschwitzi-Brzezince.
A jméno polského lázeňského městečka Osvětim, které nemělo stejně jako Poláci s nacistickým holocaustem Židů nic společného, se stalo symbolem pro nacistický koncentrační tábor.
Osvětim i s okolními koncentračními tábory, stopy po nichž se snažili hitlerovci zahladit, byla osvobozena 27. ledna 1945. Z vězňů však zbylo na živu pouhých sedm tisíc. Zavražděno bylo přitom jen v osvětimských koncentrácích hodně přes milion lidí.
Na osvobození Osvětimi proto není co oslavovat. To, že bude 70. výročí osvobození věnováno posledním přeživším, je správné rozhodnutí. A že tam nebudou skoro žádní politici, je jen a jen dobře.
Naopak nad českou částí v Praze a Terezíně, jež je pojata právě opačně, mám i já velké rozpaky. Protože to by nebylo jen tak nějaké selhání, jen tak nějaký trapas, ale urážka milionů obětí holocaustu.
Modlím se, aby tomu tak nakonec nebylo. Tak jako jsem se tu noc u Brzezinky modlil, aby ta nejtemnější noc mého života už skončila a přišlo ráno.
Klidný sobotní večer vám přeje váš Luboš Palata.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
