Listopad 1989 očima šéfredaktora Rudého práva

Typickým příkladem je stále ne zcela jasná odpověď na otázku, kdo a proč dal pokyn k brutálnímu zásahu bezpečnostních složek proti demonstrantům v centru Prahy 17. listopadu 1989.

Čtěte také

František Světlík. Politik a publicista přezdívaný „rudý prelát“, který dal lidovcům jméno

Ani nejjednodušší otázka (komu to mohlo prospět?) totiž nepřináší jednoduchou odpověď; lidí, kteří mohli nebo dokonce chtěli těžit z toho, co vyvolá násilí proti studentům, bylo víc. Badatelé jsou proto vděčni za každý nový pramen, který dokáže alespoň něco ze zákulisí podzimu 1989 objasnit.

Slepé střevo KSČ

Takovým materiálem jsou doposud nepublikované deníkové zápisy Zdeňka Hořeního (narozen 1930). Byl to dlouholetý šéfredaktor ústředního komunistického deníku Rudé právo. A stejně jako Rudé právo bylo v letech nesvobody nejen novinami, ale svého druhu institucí, tak i jejich šéfredaktor nebyl jen manažerem novin, ale také nikoli nevýznamným politickým aktérem.

V případě Zdeňka Hořeního není tak důležitá jeho poslanecká funkce (v letech 1986 až 1990 zasedal ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění).

Vždyť i sami komunisté vnímali parlamenty očima Vladimira Iljiče Lenina – jako nepotřebné instituce, které postupem času zaniknou. Hoření byl ale také členem sekretariátu ÚV KSČ, tedy orgánu, kde se – jeho slovy – řešila „halda věcí málo zajímavých“. Orgánu, který sám Hoření později označil za „slepé střevo“ komunistické strany.

Deníky v kontextu

Na podzim 1989 se ale i v tomto „slepém střevě“ odehrávaly věci, které dnes mohou osvětlit zákulisí hroutící se komunistické moci.

Ukázka z deníku Zdeňka Hoření: Čtvrtek 28. XII. Parlament mění prezidentovu přísahu (hlasuji proti) a ústavním zákonem dává možnost pol. str. a OF (s vyloučením společ. org.) navrhovat poslance. Hlasuji proti, ale je nás pár, jen pro ozdobu!|foto:Jana Přinosilová,Archiv Zdeňka Hoření

„Zdeněk Hoření docházel i v listopadu 1989 na nejvyšší jednání komunistických vůdců a nejen z toho si dělal privátní zápisky. Oficiální záznamy z těchto jednání nejsou zachovány v celistvosti nebo jsou různě upravované. Jeho zápisy jsou tak jedinečnou sondou do tehdejšího dění v komunistickém vedení a do fungování oficiálních československých médií,“ říká historik Michal Macháček, mimo jiné autor zatím posledního velkého životopisu Gustáva Husáka.

Právě Michal Macháček získal exkluzivní souhlas pro citace z deníků Zdeňka Hořeního; některé pasáže z nich nabízí posluchačům v pořadu Portréty, komentuje je a zasazuje do historických souvislostí. Vysíláme v repríze.