Libor Dvořák: Ruské volání po jaderných úderech
A je to tu zas! Profesor Permské státní univerzity, fyzik Anatolij Volyncev, napsal otevřený dopis prezidentu Vladimiru Putinovi, v němž ho vybízí, aby Rusko v konfliktu s Ukrajinou konečně uplatnilo své taktické jaderné zbraně. Dosáhlo by tak prý rozhodující převahy a ukončení války – což je přece přáním všech.
Pan profesor na první pohled a poslech není žádný válečný štváč a primitivní propagandistický křikloun typu Dmitrije Medvěděva.
Čtěte také
Naopak se vyjadřuje v uhlazených formulacích a snaží se – alespoň dle svého vlastního názoru – racionálně argumentovat. Ostatně otevřený dopis postoupil i listu Novaja gazeta Evropa, takže se s tím, co navrhuje, může seznámit každý.
Ale konkrétně: Profesor Volyncev, který taktické jaderné zbraně považuje za „jemný a ohleduplný válečný nástroj“, navrhuje jak prezidentovi, tak celé ruské společnosti, aby zvážili možnost a smysluplnost užití podobných zbraní přímo na bojišti.
Tajná rusko-ukrajinská jednání
Jde o to, že zvláštní vojenská operace trvá už dva a půl roku a situace na frontě je trvale „vleklá a vazká“. Ruská strana má sice převahu, ale postupuje pomalu a konce války, samozřejmě vítězného, tudíž nevidět.
Čtěte také
Zadruhé je prý Rusko vystaveno ukrajinským teroristickým útokům na svůj hluboký týl, které v zásadě plánuje, zbraněmi a zpravodajskými informacemi dotuje, ale dokonce spolupodniká kolektivní Západ. Rusko prý na tyto útoky nijak neodpovídá a lid se proto právem ptá: Proč nepřichází adekvátní odveta, když jsme přece jaderná velmoc?
Aby užité jaderné zbraně byly dostatečně „humánní“, má pan profesor jasnou představu i o jejich ráži, která by se pohybovala ve zlomcích kilotun. Ztráty mezi civilním obyvatelstvem zatím nepropočítal, ale byly by prý v zásadě zanedbatelné.
A ještě jedna důležitá okolnost: Když na Rusko v podstatě útočí ukrajinskýma rukama kolektivní Západ – o skutečném ruském vpádu na Ukrajinu tu už není ani slovo – mělo by i Rusko jadernými zbraněmi odpovídat přes nějakého „prostředníka“. Jakého konkrétně, to se kolegové z Nové gazety Evropa nedověděli, ale jeden by se jistě nabízel – Bělorusko.
Nejnebezpečnější na podobných iniciativách je, když se jich dopouštějí respektuhodné osobnosti užívající uměřeného, racionálního jazyka. Přesně to je případ profesora Volynceva – a dej bůh, aby se dřív, než na jaderné zbraně dojde, naplnily předpovědi některých západních expertů.
Ti totiž soudí, že mír přinesou jedině tajná rusko-ukrajinská jednání, která k výsledku dospějí nečekaně rychle – asi jako rozhovory o nedávné výměně vězňů mezi Ruskou federací a Západem. Kéž by!
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
