Hrozí nám jaderná válka?

Jejich čtení situace zajímalo Josefa Pazderku a Ondřeje Soukupa v novém díle podcastu Na Východ! Jako speciálního hosta proto pozvali Jana Ludvíka z Katedry bezpečnostních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Čtěte také

Rusko lze porazit mimořádně levně. Čím déle ale budeme s pomocí Ukrajině váhat, tím víc nás to bude stát, varuje vojenský analytik Foltýn

Jak pravděpodobné podle něj je, že Kreml zmáčkne červené tlačítko a spustí jaderný armageddon?

„Když se podíváme na to, co říká Putin, tak jsou to rozhodně jaderné hrozby, ale jsou mnohem umírněnější proti tomu, co zaznívá od jiných lidí v Rusku. Samozřejmě Vladimir Putin možná nechává říkat ty nepříjemnější věci další čelní představitele režimu, ale ti pořád nejsou tak radikální. To, co prohlašuje ministr zahraničí Lavrov nebo bývalý ministr obrany Šojgu, je většinou víceméně konzistentní s tím, co je napsáno ve vojenské doktríně Ruské federace,“ vysvětluje Ludvík.

Co říká Kreml

Tato doktrína specifikuje, za jakých podmínek budou aktivovány jaderné zbraně. Například pokud někdo použije jaderné hlavice a další zbraně hromadného ničení proti Rusku nebo pokud bude ohrožena samotná existence státu.

Čtěte také

Ekonom Belousov novým ministrem obrany? Putin očividně počítá s velmi dlouhou válkou, hodnotí výměnu publicista Fištejn

Problémem je, že nikdo neví, kde leží pro Rusko ona příslovečná červená linie, po jejímž překročení už se cítí existenčně ohroženo. Jsou to dodávky určitých typů zbraní ukrajinským vojákům? Obrana Ukrajiny v momentě, kdy se snaží zneškodnit ruské střely už v místě jejich odpalu, tj. na ruském území? Nebo něco jiného?

A hlavně, jak tuto hranici zjistíme? ptá se Pazderka. „Logika plošné agrese na Ukrajinu taky racionálně nedávala moc smysl, ale došlo k ní. My jsme teď vlastně v takové té pomyslné místnosti s bláznem, který má v rukou něco velmi nebezpečného a pořád hledáme, kde ta linie leží.“

Co říkají televizní debaty a estrády

Druhá rovina jaderných výhrůžek zaznívá pravidelně v ruské televizi. Tento sestřih ukazuje, že se z harašení atomovými bombami pomalu stal mediální kolorit. Máme se ho bát?

Podle Ludvíka takto v televizních debatách vystupují bývalé osobnosti veřejného života, z nichž se mezitím stali mediální baviči. „Mluví o hrozně závažném tématu, ale nemusíme je brát tak úplně vážně. Když se podíváme na západní diskusi a vybereme z ní ty nejextrémnější hlasy, že chceme třeba zničit Rusko a vymazat ho ze světa – takové lidi bychom tady taky našli,“ připomíná.

Čtěte také

Naše čtvrtstoletí s Vladimirem Putinem

Soukup se s otázkou, zda nám hrozí jaderná válka, setkává často na debatách s posluchači a diváky. Zálibu Rusů v jaderných zbraních vysvětluje i jako jeden ze zdrojů národního sebevědomí.

„Vždycky si vzpomenu na 90. léta, kdy ruská ekonomika kolabovala, armáda byla téměř nefunkční a vlastně jediné, co bylo jakžtakž dobře financované, byly strategické jaderné síly pro Rusko. Ty jaderné zbraně jsou skutečně absolutně klíčovou záležitostí nejen vojensky, ale vlastně pro ten pocit hrdosti. Ve smyslu ‚ano, pořád jsme světová velmoc, protože máme jaderný arzenál‘,“ vysvětluje Soukup.

Z jakých dat vycházejí odborníci na jaderné zbraně a jadernou „diplomacii“? Jaký vliv má Čína na současnou atomovou rétoriku Ruska? A co zbylo z jaderného arzenálu, který v Sovětském svazu měla na svém území Ukrajina, ale na základě Budapešťského memoranda se ho vzdala ve prospěch Ruska – výměnou za svoji suverenitu a bezpečnost? Poslechněte si v audiu podcastu Na Východ!