Libor Dvořák: Putin ve Francii
Boj na mnoha frontách, hodí se konstatovat, když Vladimir Putin, o jehož „výsadku v Normandii ve výročí Dne D“ už od včerejška hovoří četná světová média, čelí soustředěné kritice svých západních partnerů, kteří ho opět začínají chápat jako přinejmenším potenciálního protivníka.
Vladimir Putin se o tuto zásadní změnu západního postoje k Rusku i ke své osobě zasloužil sám, a tak si bezesporu zaslouží, aby v Evropě byl přijímán tak, jak tam přijímán je.
Mimochodem – postoje k ruskému prezidentovi se případ od případu liší: zatímco včerejší přijetí u hlavního hostitele Francoise Hollanda bylo hodnoceno skoro jako vřelé, britský premiér David Cameron Putinovi ani nepodal ruku. A to nemluvíme o výrocích prince Charlese, který před pár dny Putina srovnal s Adolfem Hitlerem.
Dnešní hodinová jednání Merkelová-Putin v deauvillském hotelu byla sice hodnocena jako konstruktivní a užitečná, ale velmi chladná. Celé toto setkání bylo věnováno ukrajinským záležitostem a snaze najít kompromisní řešení ukrajinské krize. První muž USA se do chvíle, kdy tento příspěvek vznikal, s Putinem mezi čtyřma očima nesetkal vůbec a k podobnému setkání na severu Francie v těchto hodinách už zřejmě nedojde. Setkají se nanejvýš během společných vzpomínkových akcí.
Normandie se přesně před 70 lety stala svědkem vzniku druhé protihitlerovské fronty, na niž Sovětský svaz tak dlouho a tak toužebně čekal. Dnes se tatáž místa stala rodištěm několika front, na nichž je ve světě viditelně osamělý ruský vůdce nucen zatím naštěstí studeně, ale přece jen válčit.
Krátce před odjezdem do Paříže a poté do severní Francie Putin tvrdil, že nehodlá ani vojensky útočit na Donbas, ani nehodlá obnovovat sovětské impérium. Bývalý sovětský tajněpolicejní plukovník ovšem zapomíná na jednu věc: svými výroky z posledních měsíců se odsoudil do role člověka, jemuž nikdo nevěří a všichni hodnotí nikoli to, co řekne, ale to, co nakonec udělá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
