Libor Dvořák: Běloruský prezident Lukašenko navštívil politické vězně

12. říjen 2020
Zásahy běloruské policie v Minsku proti demonstrujícím byly tentokrát brutální

Skoro nikým neuznávaný běloruský prezident Alexandr Lukašenko velmi překvapil. Přímo ve vazební věznici republikového KGB se sešel s asi 12 představiteli opozice, kteří jsou poslední týdny a měsíce právě z jeho vůle za mřížemi.

Jak opravdová či falešná je jeho snaha dohodnout se se svými odpůrci, ukázala už pravidelná nedělní manifestace v ulicích Minsku. Tentokrát rozehnaná s mimořádnou brutalitou.

Čtěte také

Nejzaskočenější byli asi sami věznění opozičníci, kteří byli do Minsku svezeni doslova ze všech koutů Běloruska, a kteří naprosto netušili, co je čeká.

Obě strany debaty, která trvala 4,5 hodiny, se dohodly, že její obsah nebudou zveřejňovat. A tak jsme se jen z oficiálních běloruských médií dověděli pouhých pár výroků z úst Lukašenkových.

Ten kupříkladu řekl, že si chce vyslechnout názory všech a představitelům opozice, které osobně nechal uvěznit, a poté nám zvěstoval, že nová ústava se přece nedá napsat na ulici. Což je sice pravda, ale to jistě nikdo z protestujících ani nechce.

Nezvykle tvrdé zásahy

Předáci opozice, dlící v zahraničí, samozřejmě zajásali: Pavel Latuško prohlásil, že jakmile žalářník začne vyjednávat se svými vězni, je to známka slabosti.

Kdežto nejznámější běloruská exulantka a vůdkyně opozice Svjatlana Cichanouská, se nechala slyšet v tom smyslu, že schůzka je výsledkem trvalého tlaku protestující běloruské ulice na prezidenta. A že Lukašenko tímto krokem dává veřejnosti na vědomí, že opoziční předáci za mřížemi nejsou žádné kriminální živly, ale političtí vězni. Dva z nich byli ostatně během víkendu propuštěni.

Čtěte také

V tuto chvíli se samozřejmě nabízí otázka, proč se Lukašenko k tomuto kroku rozhodl, a jak ho máme chápat. Nejméně pravděpodobný se zdá závěr, že tak učinil po neustávajícím tlaku ulice – na to je příliš rezolutní a ve svém odhodlání politicky přežít příliš neoblomný.

Nabízí se i vysvětlení, že se s opozicí chce skutečně dohodnout, ale takové věci praví diktátoři nedělají – a Lukašenko pravý diktátor je. Jediný, kdo by ho k nějakým ústupkům snad mohl přimět, jsou jeho patroni v Moskvě. Ale i o něčem takovém se můžeme pouze a  jen dohadovat.

A tak se jako nejpravděpodobnější jeví komentář tradičně skeptického běloruského politologa Valera Karbaleviče, podle kterého opozicí právem nenáviděný prezident, chce jen kličkovat a donekonečna vést planá pseudojednání a s jejich pomocí pouliční protesty postupně zlikvidovat.

Libor Dvořák

O opravdovosti Lukašenkových úmyslů ostatně svědčí, pro svou tvrdost už dlouho nevídaný, policejní zásah proti manifestantům v Minsku.

Nasazena byla vodní děla, nemilosrdně používané obušky a stovky protestujících zadrženy. Nezvykle tvrdé zásahy zažili i přítomní domácí i zahraniční novináři. Sobotní naději zkrátka vystřídala nedělní realita. To svědčí o tom, že Lukašenkovy odpůrce ještě čeká běh na velmi dlouhou trať.  

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio