Filip Nerad: Sankce proti Bělorusku a důvěryhodnost EU

2. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jednání ministrů zahraničí EU kvůli vývoji v Bělorusku

Ministři zahraničí unijních států se v Berlíně neformálně dohodli na seznamu sankcionovaných běloruských představitelů.

Je na něm v tuto chvíli dvacet lidí, kteří podle Unie nesou odpovědnost za manipulace s nedávnými prezidentskými volbami a za brutální represe nespokojených Bělorusů. Chybí mezi nimi ale jméno toho, který jediný v Bělorusku o všem rozhoduje.

Čtěte také

Evropská unie zareagovala na události v této postsovětské republice na svých východních hranicích až nečekaně rozhodně. Odmítla uznat pochybné volební vítězství autoritáře Alexandra Lukašenka, tvrdě odsoudila zatýkání a bití pokojně demonstrujících obyvatel a vyzvala k propuštění všech zadržených a k opakování voleb pod dohledem OBSE.

Také na uvalení sankcí na ty, kteří to mají na svědomí, se Unie shodla na své poměry neskutečně rychle. Předseda Evropské rady Charles Michel dokonce slíbil, že postihnou „významný počet“ běloruských činitelů. Tím ale – ve vší úctě – dvacet osob není.

Unijní ministři zahraničí sice tvrdí, že sankční seznam nemusí být konečný a další pohlaváři běloruského režimu, včetně samotného Lukašenka, na něj mohou přibývat podle vývoje v situace v zemi. Vynechání běloruského prezidenta vysvětlují tím, že si Unie nechce zavřít komunikační kanály s Lukašenkem. To je racionální důvod, pokud by běloruský vládce komunikoval. Jenže on všechny západní snahy o kontakt odmítá a mluví maximálně s ruským kolegou Vladimirem Putinem.

Projekt Východního partnerství

Právě Kreml hraje podle všeho klíčovou roli v tom, jak se situace v Bělorusku bude dál vyvíjet. Lukašenko se v tuto chvíli už opírá jen o své ozbrojené složky a mocného souseda, pro kterého je ale spíš účelově využívanou figurou v ruských geopolitických hrách. O vřelosti spojenectví mezi Moskvou a Minskem nemůže být v posledních letech ani řeč.

Čtěte také

Evropská unie zvolila takzvané cílené sankce proti běloruským představitelům proto, aby se unijní restrikce nijak nedotkly běžných Bělorusů, jako by to udělaly ekonomické sankce. Adresné sankce mají především silný symbolický charakter a jsou varovným vzkazem sankcionovanému režimu, že jeho chování je v neúnosném rozporu s mezinárodními normami a demokratickými standardy a že by s ním měl skončit.

Nezapomínejme, že Bělorusko je partnerskou zemí sedmadvacítky v projektu Východního partnerství. V jeho rámci se hlásí ke společným hodnotám a pravidlům i k posilování občanské společnosti a jejích iniciativ. Tedy k přesnému opaku toho, než teď Lukašenko nasazováním „mlátiček“ z jednotek OMON předvádí. Za spolupráci ve Východním partnerství Minsk přitom inkasuje nemalé množství evropských peněz.

V minulosti bylo na unijním sankčním seznamu přes 170 Bělorusů, včetně prezidenta. Většina se z něj dostala po propuštění politických vězňů v zemi a dalších vstřícných krocích tamního režimu.

Filip Nerad

Pokud chce Unie skutečně vyslat silný signál, že jeho počínání je nepřijatelné a že stojí na straně běloruské občanské společnosti, musí sankční seznam podstatně rozšířit. Zakázat cesty na unijní území a zmrazit majetek v evropských bankách dvaceti lidem bude mít stěží aspoň onen symbolický efekt a zůstalo by promarněnou příležitostí. Nemluvě o zahrávání si s vlastní důvěryhodností v očích perzekuovaných Bělorusů.

Autor je analytik Českého rozhlasu

autor: Filip Nerad
Spustit audio