Lepší varianta není. To je důvod, proč se podpora vlády nepropadá, říká novinářka Zlámalová

Metafora o zanedbaném dítěti vychází ze studie mapující prostředí pro talenty v různých zemích světa. „Minulý týden se objevil žebříček a Česko vycházelo hodně dobře,“ uvádí Zlámalová. Výsledky srovnání jsou navíc poměrně objektivní, protože posuzují celou řadu faktorů – vzdělání, podpora, bezpečí v zemi a další.

Čtěte také

Petr Holub: Čekání na peška. Kdy se vrátí ekonomická prosperita

„Na druhé straně vidíte, že země zažívá největší pád životní úrovně v celé Evropě, větší pád než státy, které jsou, pokud jde o talenty, hluboko pod námi,“ podotýká. „Z toho vám nic jiného než to, co jsem napsala, nemůže vyjít. A je to smutné, když se na to díváte.“

Hlavní příčinou přitom je prý špatně nastavený systém hodnot. „My si neumíme pěstovat excelenci, protože ji srážíme všelijakým rovnostářstvím,“ kritizuje. Vidět to podle ní můžeme i na současném řešení stávky mladých lékařů, kdy vyjednané zvýšení platů bude plošné a univerzální.

Problém ale podle ní nevznikl nyní, naopak se jedná o sbírku nakupených potíží za několik let, která se v současnosti projevuje se všemi důsledky. Řešením by mohlo být povolení striktních pravidel a příkazů.

Čtěte také

iROZHLAS

Lékaři se dohodli s Fialou, dostanou 9,8 miliardy navíc. Doktoři protest odvolají až po podpisu dohody

„Myslím, že bychom potřebovali uvolnit a ukázat, že jsme zemí, která umí prosperovat. Máme takové možnosti. Země má talenty, je krásná, extrémně bezpečná – to je dneska vysoká hodnota,“ vyzdvihuje Zlámalová. „A místo abychom se snažili vytvořit něco jako Švýcarsko střední Evropy, tak schvalujeme věci, nad kterými zůstává rozum stát.“

Příklady takových opatření můžeme najít například ve správě veřejných financí. „Člověk by si řekl, když už nemůže vláda uvolnit finančně, tak udělejme něco, co nás fiskálně nic nestojí. Pojďme vyčistit pracovní právo, jak to udělal francouzský prezident Emmanuel Macron během prvního mandátu. Jasně, byly plné ulice, ale u nás se teď děje přesný opak,“ kritizuje.

Švýcarsko střední Evropy

Vláda se ovšem nechce pouštět do razantních zásahů. „Myslím, že vláda to chce vysedět do dalších voleb. Nechce se dostat do konfliktu s žádnou ze zájmových skupin, tak každému nějakým způsobem přisypává,“ uvažuje Zlámalová. „A navíc si myslím, že cítí, že značná část společnosti touží po ochraně, regulaci.“

Ve veřejném prostoru navíc prý chybí alternativní vize. „Lepší varianta není a to je důvod, proč se podpora vlády nepropadá. Do chvíle, než dojde především v ODS k úplné změně kurzu, tak lepší varianta není,“ konstatuje a dodává, že v některých představitelích strany přesto vidí naději do budoucna.

Čtěte také

Petr Honzejk: Polovina volebního období. Může se nepopulární vláda ještě vzpamatovat?

Kdyby si však mohla vybírat, vydala by se cestou konzervativní linie minimálního státu. „Politika, která by mi vyhovovala, je mimořádně ekonomicky liberální, otevřená země typu Švýcarsko nebo Singapur,“ popisuje. „To znamená co nejméně státu. Spíš by se měla starat rodina, ne že by se o rodiny měl starat stát.“

Historicky už jsme byli na dobré cestě. Nejpřínosnější podle ní byly vlády na konci 90. let nebo opatření nastolená vládou Mirka Topolánka.

Vzorem by nám mohlo být například Švýcarsko, které má efektivně nastavenou daňovou politiku a konzervativní společenské uspořádání. Čechům také chybí národní hrdost, jakou mají právě Švýcaři nebo Američané. „Líbila by se mi národní hrdost typu, že tady budou viset vlajky jindy, než když jsou státní svátky, a že budeme všude, kam přijedeme, hrdě říkat, že jsme Češi,“ uzavírá Lenka Zlámalová.

Více podrobností o potřebě deregulace českých veřejných financí, Číně jako obchodní hrozbě nebo švýcarském vzoru pro náš stát si můžete poslechnout v záznamu celého rozhovoru. Moderuje Barbora Tachecí.