Laurence Steinhardt. Velvyslanec, který prý měl proti komunistům udělat víc

8. březen 2018
V roce 1945 prezident Truman jmenoval Laurence Steinhardta velvyslancem v Československu

„Československo nemuselo být ztraceno, kdyby tam byl někdo, kdo by pro to něco udělal,“ napsal v padesátých letech šéf americké zpravodajské služby CIA Allan Dulles. Kritizoval diplomaty, kteří v letech 1945 až 1948 působili na velvyslanectví v Praze a prý nevyužili všechny možnosti pro šíření demokracie v Československu.

Samé promarněné příležitosti

Nejčastěji bývá kritizován velvyslanec Laurence Adolph Steinhardt (1892 – 1950). Historikové mu vyčítají, že se nevěnoval naplno své misi, často pobýval mimo Prahu a orientoval se na „svůj byznys“, tedy na právnickou kancelář, kterou provozoval v USA.

V roce 2014 u nás vyšla knížka historika Igora Lukeše Československo nad propastí. Selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze 1945 – 1948. Lukeš hodnotil práci velvyslancova týmu velmi kriticky, a i když to tak výslovně nezazní, zdá se, jako by práce amerických diplomatů v Praze byla jednou promarněnou příležitostí za druhou. Ale bylo tomu skutečně tak?


Mohli opravdu američtí diplomaté udělat něco pro zachování demokracie v Československu? Na tuto a podobné otázky se pokouší v pořadu z cyklu Portréty odpovědět historik Jan Adamec.

O čem snil Steinhardt?

Steinhardt přitom nebyl v okamžicích jmenování do Prahy v diplomacii nováčkem. Vystřídal velvyslanecké posty ve Švédsku, Peru a ožehavé křeslo velvyslance v Sovětském svazu v letech 1939 až 1942. Pobyt v Moskvě z něj udělal zarytého antikomunistu. Jeho depeše z Moskvy označují dodnes historikové za brilantní hodnocení situace ve Stalinově říši.

V roce 1942 byl vyslán do Turecka a s tím, jak se chýlila válka ke konci, uvažoval o změně své kariéry z diplomatické na politickou. Snil o nominaci do voleb guvernéra státu New Jersey, snil o cestě do Bílého domu coby prezidentský poradce. Nevyšlo to.

Když se v únoru 1945 dozvěděl, že nebyl zařazen do týmu presidenta Roosevelta na konferenci v Jaltě (pro svůj antikomunismus nebyl pro vyjednávání se Stalinem z pohledu amerického prezidenta vhodným typem), řekl si prý, že v diplomacii dosáhl vrcholu.

Chyběly mu informace

Podle Lukeše už Steinhardt práci v Praze nebral s takovým nasazením jako svá předcházející angažmá. Spíše si užíval postavení amerického gentlemana v Československu, který pořádá večírky, cestuje po zemi a setkává se s demokratickými politiky a bývalými šlechtici.

„Nadstandartní“ vztahy se Steinhardtem popsala ve svých pamětech například hraběnka Cecilia Sternbergová, jejíž rodině nakonec americký velvyslanec pomohl do exilu. Pokud jde o sledování dění v Československu, upozorňují někteří historikové, že Steinhardtovy analýzy poválečného vývoje u nás nebyly tak trefné, jako ty ze Sovětského svazu.

Chyběly mu informace o poměrech uvnitř KSČ, špatně odhadl výsledky voleb v květnu 1946 (ale kdo je odhadl dobře?) a necitlivě se postavil proti americkým půjčkám rozvrácené československé ekonomice. Na přelomu let 1947 a 1948 byl opět mimo Prahu a do Československa přiletěl až 19. února 1948 a už jen sledoval, jak komunisté přebírají moc ve státě.

Edvard Beneš se zdraví s generálem J. M. Bevansem. Uprostřed velvyslanec USA v ČSR Laurence A. Steinhardt

Kritika? Ano, ale…

„Dvě Steinhardtovy cesty do Spojených států během jeho diplomatické mise nepovažuji za nic excesivního, zvláště když odvedl ve prospěch americko-československých vazeb množství práce přednáškami i prosazováním kulturní či obchodní smlouvy v klíčových amerických úřadech. Dokazují to záznamy o jeho jednáních i korespondence s pracovníky velvyslanectví v Praze. Vystupoval na podporu Československa, aby nebylo odepisováno jako součást sovětského bloku ani novináři, ani vládními kruhy,“ reagoval na Lukešovu knihu historik Vít Smetana.

Zároveň dodal: „Steinhardt si zaslouží notnou dávku kritiky. Zčásti vzhledem ke svému neopodstatněnému optimismu ohledně vývoje československé demokracie, který ve Washingtonu vedl k ignorování příznaků toho, jak je tato demokracie nestabilní a od podzimu 1947 na pokraji kolapsu. A i vzhledem k tomu, do jaké míry dopustil, aby byl při plnění povinností rozptylován osobními či obchodními záležitostmi. Tak se dostal do konfliktu s hlavním zájmem Spojených států v Československu – snažit se upevňovat demokratické zřízení v zemi.“

Spustit audio
autor:David Hertl
  • Kultura
  • Životopis