László Rajk – jak se roztáčela kola procesů

Těžký život revolucionáře

Rodák (8. května 1909) z města Odorheiu Secuiesc v dnešním Rumunsku pocházel z chudých poměrů – otec byl švec, dětí bylo jedenáct. Přesto se mu podařilo dostat v roce 1929 na vysokou školu na studium francouzštiny.

Už v roce 1930 se stal spolupracovníkem ilegálního komunistického hnutí a roku 1931 do komunistické strany vstoupil. Byl několikrát zatčen a v roce 1933 z univerzity vyloučen.

Živil se jako stavební dělník, roku 1935 měl být jedním z organizátorů velké stávky maďarských stavebních dělníků. O rok později po vypuknutí španělské občanské války odešel přes Prahu na Pyrenejský poloostrov bojovat na stranu Interbrigád coby komunistický politický komisař.

Byl zraněn a po zhroucení katalánské fronty v roce 1939 se dostal do Francie, kde byl internován až do svého útěku zpět do Maďarska na podzim 1941.

Tam se opět zapojil do činnosti komunistické strany a hnutí odporu, byl ale zatčen a do září 1944 držen v domácím vězení.

V prosinci 1944 byl znovu zatčen, tentokrát maďarskými fašisty, a převezen do německého koncentračního tábora, kde o vlásek unikl smrti – před popravou ho zachránil bratr Endre, aktivní mezi maďarskými fašisty.

Definitivně se László Rajk vrátil do Maďarska 13. května 1945, kdy začala jeho kariéra v čele tamní komunistické strany.

Rajkova cesta přes mrtvoly

Coby člen ústředního výboru strany a poslanec musel Rajk přihlížet tomu, jak komunisté v listopadu 1945 propadli u prvních poválečných voleb v Maďarsku. Ty přinesly vítězství Malorolnické strany (57 %), komunisté získali pouze 17 % hlasů.

Strana se rozhodla jít cestou zastrašování a kriminalizace politických konkurentů, kterou prováděla pod heslem boje proti „fašismu a reakci“.

Logo|foto:Český rozhlas

K hlavním strůjcům této nefér hry patřil právě Rajk, který se v březnu 1946 stal maďarským ministrem vnitra a řídil likvidaci protikomunistické opozice.

Stál u zrodu státní bezpečnost ÁVO/ÁVH, která v krátké době zrušila na 1500 náboženských, národních a demokratických spolků kvůli jejich údajně fašistické činnosti.

V lednu 1947 se Rajk podílel na „odhalení“ údajného pokusu o protistátní spiknutí, na němž se měli podílet funkcionáři Malorolnické strany.

Policie zatkla jednoho ministra a některé poslance Nezávislé malorolnické strany, vůdce domnělých spiklenců György Donath byl popraven, ostatní dostali těžké tresty.

Během několika let přinesl tvrdý postup ovoce: Oslabené nekomunistické strany v únoru 1949 vstoupily do komunisty ovládané Maďarské lidové fronty nezávislosti a země definitivně nastoupila cestu vlády jedné strany.

Z vnitra na zahraničí

V létě 1948 došlo k sovětsko-jugoslávské roztržce. Jugoslávský komunistický vůdce Tito se odmítl podřídit Stalinovu diktátu. Výsledkem bylo zesílení tlaku Moskvy na jednotu zbývajícího komunistického bloku a vyloučení hrozby, že se jugoslávský model bude opakovat.

Koncem června 1948 Informbyro, sdružující vládnoucí komunistické strany a dvě nejmocnější komunistické strany západní Evropy, italskou a francouzskou, zavrhlo Titovu Jugoslávii a dožadovalo se jeho svržení.

Logo|foto:Český rozhlas

Začalo hledání „titovských agentů“ v ostatních zemích a s tím i represe v podobě velkých procesů.

Prvním zásahem proti „titoistům“ byl proces s velitelem komunistického válečného odboje, ministrem vnitra a bývalým generálním tajemníkem strany Koçim Dzodzem v Albánii.

Po veřejném procesu byl Dzodze v červnu 1949 popraven, čtyři jeho spolupracovníci odsouzeni k vysokým trestům a odstartována série čistek mezi albánskými komunisty.

Rajk se s protijugoslávským postojem nikdy neztotožnil. Nevěřil, že Tito je zrádce – zastával názor, že obvinění Jugoslávie způsobí v socialistickém táboře rozkol.

Názory Moskvy naopak prosazoval šéf maďarských komunistů Matyáš Rákosi, který uvnitř strany zahájil tažení proti Rajkovi.

Ten musel nejprve odejít z funkce ministra vnitra, protože byl označen za představitele pravicového křídla maďarské komunistické strany s nacionalistickou úchylkou. V srpnu 1948 byl Rajk jmenován ministrem zahraničních věcí a v květnu 1949 zatčen.

Nejprve americký, pak jugoslávský špion

Přes brutální mučení Rajk odmítal, že by byl americkým špionem a že by přiznáním smyšlených vin pomohl straně.

V červnu vzdorujícího Rajka navštívil ve vězení ministr vnitra János Kádár a slíbil mu „objektivní“ proces. Rajk připustil, že provede „sebekritiku“, dál se ale přes nelidské mučení odmítal přiznat ke špionáži.

V polovině června začala v maďarském tisku proti Rajkovi rozsáhlá kampaň (psalo se o trockismu, fašismu, sionismu a antisemitismu) a Rajk byl vyloučen ze strany.

Následovaly „osvědčené“ dopisy pracujících požadující potrestání zrádce. Do Budapešti koncem června 1949 dorazili sovětští poradci, kteří měli na průběh procesu dohlížet.

Ti rozhodli o přesměrování hlavní linie procesu: V srpnu z novin zmizely odsuzující rezoluce pracujících a vystřídala je protijugoslávská kampaň. Tisk denně přinášel ostré články proti jugoslávským vůdcům a dával vše do souvislosti s Rajkem.

Vlastní proces (s mezitím už zcela zlomeným Rajkem) začal 16. září 1949 před budapešťským lidovým soudem za předsednictví Petera Janka.

Rajk byl obžalován z „titoismu“, zrádcovstí a špionáže ve prospěch Západu. Před tribunálem v předem naučených výpovědích obviňoval Tita a Jugoslávce z nepřátelství k lidovým demokraciím.

Rákosi se mstil i na dětech

Režie se nelišila od podobných procesů, až na výjimku – Rajkovu zatčení nepředcházelo ideologické odhalení, kritika a sebekritika; jinak vše fungovalo podle předem vypracovaných regulí, zavedených sovětskými poradci.

Rákosi měl údajně po celou dobu procesu zavedeny do své pracovny zvláštní reproduktory, kterými poslouchal celé líčení, a zvláštní telefonní linku na Janka.

Logo|foto:Český rozhlas

Šestidenní líčení skončilo pro Rajka rozsudkem smrti, který byl vykonán 15. října 1949. Rajk nebyl souzen sám, popraveni byli další dva komunisté a další dva odsouzeni na doživotí.

Msta Rákosino šla dál, Rajkova manželka byla odsouzena na pět let do vězení a jejich děti předány do internátní školy pod jiným jménem.

V následných procesech, souvisejících s Rajkem, bylo zadrženo 94 osob, po soudech jich bylo 15 popraveno a 11 zemřelo ve vězení. Došlo k rozsáhlé čistce v komunistické straně.

Za několik let byl Rajk stranicky rehabilitován a jeho ostatky byly 6. října 1956 veřejně pohřbeny na budapešťském hřbitově Kerepesi. Obřad, kterého se zúčastnilo na 100.000 lidí, byl jednou z událostí, jež předznamenaly krvavě potlačenou maďarskou revoluci v říjnu 1956.

Rajka nejen že smetl systém, kterému sám pomáhal „do sedla“, s největší pravděpodobností se v čele ministerstva vnitra Rajk dopouštěl činů, za které by za normálních okolností musel před soudem skončit.

V Portrétech vám život László Rajka přiblížuje historik Jan Adamec. Poslechněte si je kdykoli nahoře v článku nebo v audioarchivu.