László Rajk – jak se roztáčela kola procesů

1. říjen 2015
László Rajk na oslavách svátku práce 1. května 1947

Symbolem komunistického teroru v Maďarsku se stala poprava 40letého ministra zahraničních věcí Lásló Rajka. Šlo o jeden z prvních politických monstrprocesů za hranicemi Sovětského svazu.

Těžký život revolucionáře

Rodák (8. května 1909) z města Odorheiu Secuiesc v dnešním Rumunsku pocházel z chudých poměrů – otec byl švec, dětí bylo jedenáct. Přesto se mu podařilo dostat v roce 1929 na vysokou školu na studium francouzštiny.

Už v roce 1930 se stal spolupracovníkem ilegálního komunistického hnutí a roku 1931 do komunistické strany vstoupil. Byl několikrát zatčen a v roce 1933 z univerzity vyloučen.

Živil se jako stavební dělník, roku 1935 měl být jedním z organizátorů velké stávky maďarských stavebních dělníků. O rok později po vypuknutí španělské občanské války odešel přes Prahu na Pyrenejský poloostrov bojovat na stranu Interbrigád coby komunistický politický komisař.

Byl zraněn a po zhroucení katalánské fronty v roce 1939 se dostal do Francie, kde byl internován až do svého útěku zpět do Maďarska na podzim 1941.

Tam se opět zapojil do činnosti komunistické strany a hnutí odporu, byl ale zatčen a do září 1944 držen v domácím vězení.

V prosinci 1944 byl znovu zatčen, tentokrát maďarskými fašisty, a převezen do německého koncentračního tábora, kde o vlásek unikl smrti – před popravou ho zachránil bratr Endre, aktivní mezi maďarskými fašisty.

Definitivně se László Rajk vrátil do Maďarska 13. května 1945, kdy začala jeho kariéra v čele tamní komunistické strany.

Rajkova cesta přes mrtvoly

Coby člen ústředního výboru strany a poslanec musel Rajk přihlížet tomu, jak komunisté v listopadu 1945 propadli u prvních poválečných voleb v Maďarsku. Ty přinesly vítězství Malorolnické strany (57 %), komunisté získali pouze 17 % hlasů.

Strana se rozhodla jít cestou zastrašování a kriminalizace politických konkurentů, kterou prováděla pod heslem boje proti „fašismu a reakci“.

Lídři Maďarska na oslavách svátku práce 1. května 1947. Zleva: Mátyás Rákosi, Árpád Szakasits, László Rajk a György Marosán

K hlavním strůjcům této nefér hry patřil právě Rajk, který se v březnu 1946 stal maďarským ministrem vnitra a řídil likvidaci protikomunistické opozice.

Stál u zrodu státní bezpečnost ÁVO/ÁVH, která v krátké době zrušila na 1500 náboženských, národních a demokratických spolků kvůli jejich údajně fašistické činnosti.

V lednu 1947 se Rajk podílel na „odhalení“ údajného pokusu o protistátní spiknutí, na němž se měli podílet funkcionáři Malorolnické strany.

Policie zatkla jednoho ministra a některé poslance Nezávislé malorolnické strany, vůdce domnělých spiklenců György Donath byl popraven, ostatní dostali těžké tresty.

Během několika let přinesl tvrdý postup ovoce: Oslabené nekomunistické strany v únoru 1949 vstoupily do komunisty ovládané Maďarské lidové fronty nezávislosti a země definitivně nastoupila cestu vlády jedné strany.

Z vnitra na zahraničí

V létě 1948 došlo k sovětsko-jugoslávské roztržce. Jugoslávský komunistický vůdce Tito se odmítl podřídit Stalinovu diktátu. Výsledkem bylo zesílení tlaku Moskvy na jednotu zbývajícího komunistického bloku a vyloučení hrozby, že se jugoslávský model bude opakovat.

Koncem června 1948 Informbyro, sdružující vládnoucí komunistické strany a dvě nejmocnější komunistické strany západní Evropy, italskou a francouzskou, zavrhlo Titovu Jugoslávii a dožadovalo se jeho svržení.

Propagandistická boržurka o Rajkově procesu

Začalo hledání „titovských agentů“ v ostatních zemích a s tím i represe v podobě velkých procesů.

Prvním zásahem proti „titoistům“ byl proces s velitelem komunistického válečného odboje, ministrem vnitra a bývalým generálním tajemníkem strany Koçim Dzodzem v Albánii.

Po veřejném procesu byl Dzodze v červnu 1949 popraven, čtyři jeho spolupracovníci odsouzeni k vysokým trestům a odstartována série čistek mezi albánskými komunisty.

Rajk se s protijugoslávským postojem nikdy neztotožnil. Nevěřil, že Tito je zrádce – zastával názor, že obvinění Jugoslávie způsobí v socialistickém táboře rozkol.

Názory Moskvy naopak prosazoval šéf maďarských komunistů Matyáš Rákosi, který uvnitř strany zahájil tažení proti Rajkovi.

Ten musel nejprve odejít z funkce ministra vnitra, protože byl označen za představitele pravicového křídla maďarské komunistické strany s nacionalistickou úchylkou. V srpnu 1948 byl Rajk jmenován ministrem zahraničních věcí a v květnu 1949 zatčen.

Nejprve americký, pak jugoslávský špion

Přes brutální mučení Rajk odmítal, že by byl americkým špionem a že by přiznáním smyšlených vin pomohl straně.

V červnu vzdorujícího Rajka navštívil ve vězení ministr vnitra János Kádár a slíbil mu „objektivní“ proces. Rajk připustil, že provede „sebekritiku“, dál se ale přes nelidské mučení odmítal přiznat ke špionáži.

V polovině června začala v maďarském tisku proti Rajkovi rozsáhlá kampaň (psalo se o trockismu, fašismu, sionismu a antisemitismu) a Rajk byl vyloučen ze strany.

Následovaly „osvědčené“ dopisy pracujících požadující potrestání zrádce. Do Budapešti koncem června 1949 dorazili sovětští poradci, kteří měli na průběh procesu dohlížet.

Ti rozhodli o přesměrování hlavní linie procesu: V srpnu z novin zmizely odsuzující rezoluce pracujících a vystřídala je protijugoslávská kampaň. Tisk denně přinášel ostré články proti jugoslávským vůdcům a dával vše do souvislosti s Rajkem.

Vlastní proces (s mezitím už zcela zlomeným Rajkem) začal 16. září 1949 před budapešťským lidovým soudem za předsednictví Petera Janka.

Rajk byl obžalován z „titoismu“, zrádcovstí a špionáže ve prospěch Západu. Před tribunálem v předem naučených výpovědích obviňoval Tita a Jugoslávce z nepřátelství k lidovým demokraciím.

Rákosi se mstil i na dětech

Režie se nelišila od podobných procesů, až na výjimku – Rajkovu zatčení nepředcházelo ideologické odhalení, kritika a sebekritika; jinak vše fungovalo podle předem vypracovaných regulí, zavedených sovětskými poradci.

Rákosi měl údajně po celou dobu procesu zavedeny do své pracovny zvláštní reproduktory, kterými poslouchal celé líčení, a zvláštní telefonní linku na Janka.

Ostatky László Rajka byly 6. října 1956 veřejně pohřbeny na budapešťském hřbitově Kerepesi

Šestidenní líčení skončilo pro Rajka rozsudkem smrti, který byl vykonán 15. října 1949. Rajk nebyl souzen sám, popraveni byli další dva komunisté a další dva odsouzeni na doživotí.

Msta Rákosino šla dál, Rajkova manželka byla odsouzena na pět let do vězení a jejich děti předány do internátní školy pod jiným jménem.

V následných procesech, souvisejících s Rajkem, bylo zadrženo 94 osob, po soudech jich bylo 15 popraveno a 11 zemřelo ve vězení. Došlo k rozsáhlé čistce v komunistické straně.

Za několik let byl Rajk stranicky rehabilitován a jeho ostatky byly 6. října 1956 veřejně pohřbeny na budapešťském hřbitově Kerepesi. Obřad, kterého se zúčastnilo na 100.000 lidí, byl jednou z událostí, jež předznamenaly krvavě potlačenou maďarskou revoluci v říjnu 1956.

Rajka nejen že smetl systém, kterému sám pomáhal „do sedla“, s největší pravděpodobností se v čele ministerstva vnitra Rajk dopouštěl činů, za které by za normálních okolností musel před soudem skončit.

V Portrétech vám život László Rajka přiblížuje historik Jan Adamec. Poslechněte si je kdykoli nahoře v článku nebo v audioarchivu.

Spustit audio
autor: David Hertl