Květa Fialová působila jako éterická víla, ale byla to generálka, říká o ní herec a kamarád Kubáník

27. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Josef Kubánik, mluvčí a herec Slováckého divadla

„Vzpomínám na ni s vděčností, láskou i lítostí,“ přiznává Josef Kubáník, herec a mluvčí Slováckého divadla, který byl devět let spoluherec i důvěrný kamarád herečky Květy Fialové. Zemřela před třemi lety, v září 2017.  

„Častokrát, když se mi v životě přihodí různé situace, říkám si: co by nato asi paní Květa říkala,“ říká Kubáník.

Čtěte také

Jejich spolupráce začala v roce 2008. „Ve Slováckém divadle jsme uváděli muzikál Adéla ještě nevečeřela a mě napadlo, že by bylo hezké, kdyby se sešli herci z toho slavného filmu Oldřicha Lipského, tedy tehdy ještě žijící Květa Fialová, Naďa Konvalinková a Michal Dočolomanský. Všichni souhlasili, že se sejdou a na film zavzpomínají.

Bohužel pan Dočolomanský mezitím zemřel, ale paní Fialová s paní Konvalinkovou přijely. A tenkrát se mi celý život začal otáčet úplně naruby,“ přiznává.

Vy jste víla

„Bylo to zvláštní. Šli jsme všichni tři na večeři, paní Fialová se najednou na mě dívá a říká: vy jste víla. Vzal jsem ji na představení, ve kterém jsem sám hrál. A ona se mi až dlouho potom přiznala, že mě vůbec na tom jevišti nepoznala,“ směje se Kubáník a pokračuje: 

„Po představení jsme si povídali, dala mi kamínek pro štěstí. Když odjížděla, trvala na tom, že si budeme tykat. Nešlo ji odmítnout. Byla velká generálka, spoustu věcí si organizovala tak, jak chtěla. Ačkoliv působila jako křehká éterická víla.“

Květa Fialová

Když mu pak poslala zprávu, jestli si s ní nechce zahrát divadlo, málem se prý zhroutil.

„Když vám to taková osobnost napíše, je to velká pocta. Začala mluvit o hře Harold a Maude, kterou měla moc ráda. Přijela za naším tehdejším ředitelem Igorem Stránským, zavřeli se spolu do ředitelny a upekli to. Pamatuji si, jak paní Fialová scházela ze schodů, vznášela se jako nějaká hraběnka, vždy tak chodila. A řekla: Miláčku, je to všechno domluveno, budeme spolu hrát,“ usmívá se.

Premiéra byla ve Slováckém divadle. „Paní Fialová pořád o Slováckém divadle mluvila s velkou láskou. Nebyla ten typ herečky, která by přišla, nechala se obskakovat jako velká umělkyně a nebyla vidět. Pořád mezi lidi chodila, nasávala atmosféru, chodila na každé představení, zajímalo ji, jak diváci reagují, co si říkají… Potřebovala to vědět, aby pochopila, jací diváci k nám do Slováckého divadla chodí,“ vzpomíná Kubáník.

Potrhlá víla, bláznivá paní

Pracovní vztah Kubáníka a Fialové přerostl v hluboké přátelství, které trvalo devět let, až do její smrti. Herečka mu dokonce svěřila své deníky. Ze zápisků z nich a také ze vzájemných rozhovorů vznikla kniha Poslední deník Květy Fialové. Vyšla přibližně před rokem a se třemi dotisky se stala šestou nejprodávanější knihou v Česku.

„Myslím, že to mohlo být tím, že jsem se pokusil paní Fialovou ukázat takovou, jakou jsme ji znali jen my nejbližší,“ vysvětluje Kubáník.

„Ona se občas prezentovala jako trošku potrhlá víla, někdy bláznivá paní. Podle mě to byla jakási maska a obrana proti okolí. Ale my nejbližší jsme ji poznali jako velmi racionální, přemýšlivou ženu. A to všechno v té knížce je. Právě proto ji lidi rádi čtou, protože najednou poznávají paní Fialovou z úplně jiného pohledu,“ míní.

Podle profesorů jsem neměl talent

Kubáník pochází z Uherského Hradiště. Pracuje tam a žije celý život. „K divadlu jsem se dostal ani nevím jak. Pamatuji si, že mě už mateřské školce fascinovaly paní učitelky s maňásky. Od té doby jsem divadlu nějak směřoval,“ vzpomíná herec Slováckého divadla.

Slovácké divadlo hraje hru Úča musí pryč! přímo ve školní třídě

Vzpomíná i na svoji první návštěvu divadla: „Byl jsem v druhé třídě základní školy, byla to pohádka Pim a Pit, seděl jsem v druhé řadě a bál jsem se kolegy Jaroslava Kyncla, který hrál čarodějnici, že jsem se schovával za bundičku, kterou mi maminka přivezla z NDR. Tak jsem se bál, že jsem si říkal, že už do toho divadla nikdy nepůjdu. Ale tak mě to vzrušovalo, že mě tam pořád přitahovalo,“ přiznává.

Jeho cesta k divadlu ale nebyla jednoduchá. „Dlouho mě nechtěli vzít na žádnou školu. Nedostal jsem se na konzervatoř po základní škole, ani na JAMU po gymnáziu. Podle profesorů jsem neměl talent,“ vysvětluje.

Nakonec se dostal na Zlínskou školu umění. Krátce pak působil ve Zlíně a od roku 1999 je hercem Slováckého divadla. Už dvacet let tam hraje třeba Dlouhé Bidlo ve hře Rychlé šípy. „Spíš už jde o pomalé šípy. Protože jsme začínali jako dvacetiletí kluci a teď je nám čtyřicet, některým i víc,“ směje se Josef Kubáník.

Čím byla Květa Fialová výjimečná? Co mu na ní vadilo? Květa Fialová v knize trefně a nemilosrdně hodnotí mnoho svých kolegů, ozvali se někteří? Nejen na tyto otázky odpověděl v rozhovoru s Janou Klusákovou.

autoři: Jana Klusáková , Katka Brezovská
Spustit audio

Související