Kurgan? Mysleli jsme, že je to mohyla, ale hrobová jáma chyběla, popisuje objev z jižního Uzbekistánu archeolog Stančo

9. únor 2023

Moderní archeologie už nemusí všude skrývat horninu, může používat magnetogramy. „Díky magnetickému vlnění dokážeme odhalit, co je nehluboko pod povrchem – jestli je to homogenní podloží, dutiny, zdi a podobně. Když se pak magnetometrem pokryje větší plocha, ukáže se na obrazovce třeba i půdorys celé osady. Nám se takto podařilo objevit, že ,ta naše‘ měla příkop, obkružující celou osadu a za ním hroby,“ popisuje archeolog Ladislav Stančo. 

„Geofyzika nám pomáhá vidět věci pod zemí a nasměrovat k případnému kopání – pokud tedy k němu chceme přistoupit,“ dodává Stančo, který je zároveň šéfem Ústavu pro klasickou archeologii Univerzity Karlovy v Praze.

Čtěte také

Najít hroby ve zkoumané lokalitě jižního Uzbekistánu bylo překvapením. „Bylo to dost jedinečné – na druhou stranu, my jsme se soustředili na mapování sídlišť, skalních rytin nebo kurganů, což jsou – alespoň jsme si to mysleli – hroby. Ukázalo se, že ne vždy jde o typické hroby podle našich představ.“

Podle archeologa je kurgan hrobový násep, mohyla, završená kamenným nebo hliněným náspem. „My si mysleli, že máme kurgan-hrob, ale pod ním nebyla žádná hrobová jáma. To jsou věci, které dodnes řešíme a stále nevíme, co si o nich myslet,“ připouští.

Ruiny pevnosti Toprak Kala v poušti Kyzylkum v Uzbekistánu

Do oblasti se původně vydali s jiným úkolem: pátrat po tom, co se dělo po Alexandru Velikém, a to za a po jeho vpádu na toto území. „Také nás zajímalo, co se stalo před mongolským vpádem – což je podobná situace jen v jiném období dějin… Zajímalo nás, proč se ve vrcholném středověku, někdy v 11. až 12. století, najednou objevují všude nové osady, nová městečka – a proč tak náhle zas končí,“ popisuje.

Na místě našli ložiska kovů, ale zatím nedokážou říct, jestli je lidé ve 2. tisíciletí před Kristem dokázali nějak zpracovat, nebo jestli je zajímala ložiska soli.

Čtěte také

 „Možností je samozřejmě víc a patří k nim i změny klimatu. Mohlo, ale nemuselo, to i souviset s proměnou krajiny, protože pracujeme v suché, kamenité stepi, skoro polopoušti, která se na jaře zelená. A stačí malá změna klimatu a sezónní toky vydrží trošku déle až do léta. Pak je tam možné velmi pěkné sezónní zemědělství – tehdy to asi možné bylo. Našli jsme sídliště, kde je dnes pusto, prázdno, ale dřív tam muselo být lepší klima.“

Čeští archeologové jsou v Uzbekistánu po 20 letech zkoumání téměř jako doma – u místních totiž spí a stravují se. „Většinou spíme na matracích pro hosty, a ne všichni uvnitř.“

„Venku je čerstvý vzduch, hvězdná obloha a ticho. Je to nádherné léčivé prostředí,“ uzavírá.

Celé Hovory Tatiany Čabákové najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související