Uzbekistán, srdce Střední Asie
Uzbekové žijí prakticky v celé oblasti Střední Asie. Dokonce jich milióny tvoří menšinu přímo v dnešním Afgánistánu, kde byli hlavně členy jednotek Severní aliance, které bojovaly na straně amerických spojenců. Nešlo ale o migranty, Uzbeci zde sídlí už po stovky let. Proto je právě migrace tohoto etnika tak důležitá.
Samotný Uzbekistán je přitom nejlidnatějším státem v celé oblasti. Uzbeci ale původem byli typičtí migranti. Přibližně ve stejné době, kdy kmen Čechů zamířil ze slovanské pravlasti k Vltavě, tento turkický kmen nomádských pastevců osídlil území v okolí úrodné řeky Amudarji. Islamizováni byli až v 8. století, což taky znamenalo postupné usazování na novém území, které předtím patřilo k velké Perské říši. Pozdější nájezdy Čingischánových vojáků spíš znamenaly velký úpadek a rabování. Ve 14. století ale země konečně začala vzkvétat, protože se zde rozvíjel obchod a usazovalo se zde taky mnoho arabských vzdělanců. Hlavně za vlády dynastie Šajbánovců se rozvíjely perly islámské kultury, jako je Buchara a Samarkand. Země, i národ se pojmenoval podle oblíbeného vládce Oz Bega.
V 60. letech 19. století ale na území zdejších upadajících chanátů zaútočilo carské Rusko. Podmanilo si místní obyvatele a začalo sem migrovat velké množství ruských zemědělských osadníků. A Uzbeci proti nim vedli prakticky neustále odboj. Ten trval nadále, i když se Uzbekistán stal 3. nejpočetnější socialistickou republikou v rámci SSSR. Komisař pro národnostní menšiny Josif Stalin zde proto pomohl ustavit hranice tak, aby mnoho Uzbeků žilo mimo stát a zároveň aby na území Uzbecké SSR existovalo mnoho národnostních menšin, které by zabránily návratu k samostatnosti. Po 2. světové válce sem taky zamířily statisíce Kavkazanů, kteří byli vyhnáni jako údajní pomocníci nacistického Německa. I když většina z nich se nejpozději v 70. letech vrátila domů, i dnes žijí v Uzbekistánu příslušníci 60 etnických skupin. Po získání nezávislosti bylo z území vyhnáno a donuceno k emigraci až 2 milióny Rusů, takže jejich podíl klesl až na 5,5%.
Za vlády bolševiků byly provedeny také gigantické úpravy vodních kanálů na Amudarji. Podpořilo se tak zavlažování zdejších obrovských bavlníkových plantáží. Díky tomu a skrze vypařování vody však vznikla slepá ústí řek. Právě potom se začalo zmenšovat Aralské jezero, což v nedávné minulosti přineslo přesuny tisícovek obyvatel. Migrace rybářů a pastevců přinesla do země i další spory. Nejen národnostní menšina Karakalpaků tak totiž přišla o své přirozené území pro život. Prezident Islam Karimov tedy protiruských nálad odůvodněných historií využil a ve válce proti teroru dostal Uzbekistán na stranu Spojenců. Vojáci USA odtud dokonce napadli afghánské území pozemní cestou. Přesto se země postupně stala spíš útočištěm islámských radikálů, kteří sem stále migrují ze všech možných arabských států, nejvíc však samozřejmě z Afghánistánu.
I v hlavním městě Taškentu došlo k několika atentátům proti ambasádám Izraele a USA. Opozice radikálních muslimů stále sílí a ovlivňuje i ostatní státy Střední Asie, kde žijí Uzbekové. A to se ukazuje jako důležité. Země je totiž výjimečná i proto, že zde žije 27 miliónů obyvatel a třetina z nich je mladší 14 let. Tomu pomohlo i přemisťování Uzbeků na území, kde předtím žili místní Rusové, ale i početní nárůst rodin, vyznávajících islámská pravidla. Uzbekistán ale podle všeho zůstane spojencům věrný, takže rozvoj země půjde pravděpodobně střední cestou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
