Krym? Jeho předání Ukrajině iniciované Chruščovem pociťovalo ruské obyvatelstvo jako krádež svého území

Na Krymu se odehrály kruté boje v občanské válce mezi bílými a rudými, stalinská kolektivizace a hladomory.

Také dobytí Krymu nacistickou armádou, praktiky její rasové politiky a boje o Sevastopol mezi Wehrmachtem a Rudou armádou, která poloostrov nakonec dobyla zpět.

Krym se stal šablonou levného, kýčovitého sovětského ráje.

Krym se stal šablonou levného, kýčovitého sovětského ráje a výkladní skříní sovětského rekreačního systému.

Jeho předání Ukrajinské sovětské republice, které inicioval Nikita Chruščov, pociťovalo ruské obyvatelstvo jako krádež svého území. V březnu 2014 Rusko Krym podruhé ve svých dějinách anektovalo, tentokrát ovšem bez souhlasu evropských států.

Město Candát, Krym|foto:CC0 Public domain, Fotobanka Pixabay

V poválečném období byl poloostrov oblíbeným rekreačním centrem Sovětského svazu a bylo obnoveno jeho historické vnímání jakožto ráje, i když zde navzdory stalinským represím a deportacím přetrvávalo různorodé národnostní složení, převládal ruskojazyčný prvek, který v multinárodním Sovětském svazu proklamoval podporu jednotlivým neruským národům.

A přišel rok 1954. Tehdejší vrcholný představitel Sovětského svazu Nikita Chruščov daroval Krym Ukrajině. O důvodech se dodnes spekuluje, avšak rozhodně se nejednalo o svévolný Chruščovův akt, kterým by chtěl své krajany zvýhodnit, nýbrž o ekonomické a infrastrukturní důvody lepšího spojení a správy části Ukrajiny. Mimo jiné i o efektivnější řízení černomořské flotily z Kyjeva.

Rusko chtělo Krym zpět

Snahy o přičlenění Krymu k Rusku započaly poměrně brzy po rozpadu Sovětského svazu, tedy ještě za vlády Borise Jelcina v roce 1992 zazněl na půdě ruského parlamentu názor o neoprávněnosti převodu Krymu Ukrajině. Tedy i v tomto případě bylo potřeba určité doby a čekání na vhodné okolnosti.

Znovusjednocení Krymu s Ruskem podnítilo v ruské společnosti oživení pocitů vlasteneckého nacionalismu.

V souvislosti s hledáním historických kořenů anexe Krymu Ruskou federací na jaře roku 2014 se obvykle hovoří o rozhodnutí generálního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu z let 1953 až 1964 Nikity Sergeje Chruščova. A důležitou, ba hlavní roli tu jistě sehrál.

Putin otevřel vlakovou trať na Krym.|foto:Profimedia

Znovusjednocení Krymu s Ruskem podnítilo v ruské společnosti oživení pocitů vlasteneckého nacionalismu.

Na základě hesla „Krym je náš“, kterého bylo užíváno jako populární a provokativní reakce na výzvy, kterým čelila ruská reprezentace v regionu. Rusové vnímali Krym optikou historických mýtů, které pojímali toto území v narativu náboženské identity, odvážné militarizace a sovětské nostalgie.

Na Krymu je doslova všechno nasáklé našimi společnými dějinami a hrdostí.

Všechny tyto prvky, náboženská identita, vojensky strategický význam a historický kontext, se staly základem pro oficiální interpretaci anexe Krymu a byly vyčerpávajícím způsobem popsány v projevu ruského prezidenta Vladimira Putina k anexi v březnu 2014.

„Na Krymu je doslova všechno nasáklé našimi společnými dějinami a hrdostí. Je tady starobylý Cherson, kde přijal křest svatý kníže Vladimir. Jeho duchovní hrdinský čin, přijetí pravoslaví, předurčil společný kulturní, hodnotový a civilizační základ, který spojuje národy Ruska, Ukrajiny a Běloruska. Na Krymu se nachází hroby ruských vojáků, díky jejichž odvaze byl Krym připojen v roce 1783 k ruskému státu. Krym. To je Sevastopol, legendární město, město velkého osudu, pevnostní město a vlastně ruské Černomořské vojenské flotily,“ řekl Putin.

Víc si poslechněte v pořadu Ex libris.