Krym je Ukrajiny, ale...

Další Kosovo, černomořská Abcházie. Po ruském vojenském tažení v Gruzii se množí obavy, že Moskva si obranou jižních Osetů nacvičovala ochranu Rusů na Krymu a tedy invazi na poloostrov, který je strategicky důležitý, ba dokonce nenahraditelný. Smlouva o námořní základně v Sevastopolu vyprší v roce 2017 a už 1. října musí dojít k dohodě Kyjeva a Moskvy o prodloužení kuriozně nazvané Smlouvy o přátelství, tedy o námořní základě.

Tak zní ultimatum, které tlumočil v Kyjevě ruský velvyslanec Viktor Černomyrdin. Černomořská flotila má dnes 50 plavidel, 80 letounů a pobřežní vojska. Podle slov náčelníka operativního řízení kontra-admirála Andreje Baranova pokud by jeho jednotky přišly o Krym muselo by Rusko tuto ztrátu kompenzovat novými základnami a zvýšenou vojenskou přítomností ve Středozemním moři. To je pádná pohrůžka adresovaná Západu a hlavně NATO, které by mělo nyní přesvědčit prezidenta Juščenka.

Ten totiž připravuje vypovězení smlouvy a podle svých odpůrců sám podněcuje napětí na Krymu. Poloostrov, který k ruskému imperiu připojila Kateřina II. a o který se svedla v dalším - 19.století - krvavá Krymská válka je od roku 1954 ukrajinský. Většinu tu ale tvoří Rusové. Jejich radikalizace a odstředivé tendence v posledních týdnech nabívají na síle. Nejnověji autonomní parlament vyzval Kyjev, aby uznal Jižní Osetii a Abcházii. Kromě Ruska a Nikaraguy to ale zatím nikdo neudělal, ani nejbližší spojenci Moskvy.

Navíc právě kvůli postoji ke gruzínským událostem především, se rozpadla prozápadní vládní koalice premiérky Timošenkové a proprezidentské Naší Ukrajiny. Viktor Juščenko navrhoval odsouzení Ruska, jeho rival Janukovyč z proruské strany Regiony odsouzení Gruzie a Julie Timošenková mlčela. Vraťme se ale na Krym. Nejvyšší sovět tam nejnověji také odmítl nařízení ústředních Ministerstev školství a zdravotnictví zavést výuku vybraných předmětů v ukrajinštině. Poslanci navíc chtějí dát televizním a rozhlasovým společnostem možnost rozšíření vysílání v ruštině. A proruské radikální organizace na Krymu si pro změnu začaly stěžovat na národnostní útlak. Podobně jako zdejší Tataři.

Ruský premiér Vladimír Putin ale rozhodně odmítá, že by Moskva chtěla Krym zpět. Jsou to prý výmysly třetích zemí. Není ale třeba chodit tak daleko. Vladimíru Vladimirovičovi by postačilo se zaposlouchat do toho, co říká jeho moskevský primátor Jurij Lužkov. Podle něho Rusko dalo Ukrajinské SSR v roce 1954 sice Krym jako takový, ale nikoliv město Sevastopol, který přímo nazývá 11. obvodem Moskvy. Argumentuje tím, že už roku 1948 se město rozhodnutím Nejvyššího sovětu a Rady ministrů RSFSR stalo samostatnou administrativně hospodářskou jednotkou.

Proto o 6 let později nemohlo být součástí Chruščovova krymské daru. Ovšem litera vládního usnesení No. 1082 se nikdy nenaplnila a město bylo dále pod oblastní správou. Účel ale, jak známo, světí prostředky. V budoucnu se může hodit i Lužkovova doktrína, na kterou slyší mnozí Rusové doma i na Krymu. Počet těch, kteří mají totiž ruský pas, podle prezidenta Juščenka, výrazně roste.

Ruský konzulát prý štědře rozdává občanství napravo, nalevo, byť podle ukrajinské ústavy je dvojí občanství nepřípustné. Ruské ministerstvo zahraničí podobné zprávy popírá a dokonce se objevil názor, že na vině je Ukrajina, která udělila asi 1500 sovětských námořníků své občanství v době, kdy ještě nebyla černomořská flotila rozdělena, tedy protizákonně. Svou zbroj si ale chystá i ukrajinská strana.

Do Sevastopolské zátoky na pozvání ukrajinské vlády připlula americká vojenská loď Pathfinder. Oficiálně má pátrat po potopené lodi z dob druhé světové války, palubní vybavení ale umožňuje spolehlivě monitorovat pohyb ponorek do vzdálenosti 100km. Na konec měsíce, krátce před vypršením Černomyrdinova ultimata, navíc ukrajinská armáda chystá na Krymu rozsáhlé vojenské cvičení, největší za posledních sedm let.

A nádavkem ještě sdružení Svoboda sbírá podpisy za referendum, které by mělo krymskou národnostní autonomii změnit na standardní regionální samosprávu. Taková změna je ale silně nepravděpodobná, naštěstí se zdá, že - pokud zůstane u současného stavu věcí - není ani pravděpodobné, že by ruská vojska na Krymu bránila práva svých spoluobčanů. I když Moskva má sebevědomí na rozdávání, zdá se, že prozatím si oba hlavní nájemníci - v Kremlu i v Bílém domě ruské vlády, zachovali rozum.

Ukrajina leží na hranicích NATO i EU a současná vládní krize dokazuje, že je také demokratickou zemí. A demokratické je přece i Rusko, není-liž pravda?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .