Čtyři knihy, které se postavily proti komunismu. Poznejte příběh antikomunistických manifestů

14. leden 2025

Proč lidé propadli komunistické ideologii a pak ji opustili? Na to odpovídá John V. Fleming ve své knize Antikomunistické manifesty. Čtyři knihy, které formovaly studenou válku. Vybral si k tomu publikace Tma o polednách, Svědek, Ze tmy a Zvolil jsem svobodu. Na jejich příběhu přibližuje proces, jakým se vesměs členové komunistických stran různých zemí s veskrze zhoubnou, a přece zpočátku pochopitelnou vírou zprvu sblížili. A pak rozešli.  

John V. Fleming je literární historik a komparatista se zaměřením na literaturu antiky a středověku. Jeho kniha Antikomunistické manifesty, kterou u nás vydalo v roce 2024 nakladatelství Maraton, tak na první pohled vybočuje z časového rámce, kterým se obvykle zabývá. Navzdory tématu zakořeněnému ve 20. století autor prokazuje své zaujetí dějinami umění a křesťanské spirituality.

Čtěte také

Co to má společného s komunismem? Přinejmenším to, že komunistická ideologie je v očích některých lidí dodnes věcí víry – s mnoha nepěknými rysy fanatismu, jako je selektivní slepota ve smyslu bagatelizování zločinů a nepravostí páchaných ve jménu vyššího dobra takzvaně pro všechny.

Příběh čtyř knih (Tma o polednách, Svědek, Ze tmy a Zvolil jsem svobodu) mimo jiné přibližuje proces, jakým se jejich autoři, původně vesměs členové komunistických stran různých zemí, s touto veskrze zhoubnou, a přece zpočátku pochopitelnou vírou rozešli.  

Proč právě tito čtyři?

Je ovšem možné rozporovat výběr právě oněch čtyř knih – ten napovídá spíše cosi o subjektivním výběru akademikových oblíbenců. Na první pohled zaráží absence mistrovských děl George Orwella. Naopak Fleming do svého výběru zařadil i občansky vysoce kontroverzní postavu, jako byl Jan Valtin.

Čtěte také

Hned ve třech případech z oněch čtyř také autoři své opus magnum už nepřekonali, snad i proto, že nikdy nebyli v pravém slova smyslu spisovateli.

Jde především o dva muže, kteří po emigraci z neklidné Evropy konce 30. let 20. století nalezli azyl v USA – sovětský inženýr ukrajinského původu Viktor Kravčenko a právě Jan Valtin, což byl pseudonym německého námořníka a dobrodruha Richarda Krebse.

Také tvrzení podtitulu knihy – tedy Čtyři knihy, které formovaly studenou válku – je trochu reklamním sloganem. Přesněji vzato tyto čtyři publikace ve své době vzbudily oprávněný zájem až poprask a přinutily miliony čtenářů zamýšlet se nad komunistickým jednáním a myšlením kritičtěji než do té doby.

Zástupy „užitečných“ sympatizantů

První a také nejrozsáhlejší oddíl Flemingovy knihy je věnován dílu o stalinských procesech, které je známé i českým čtenářům. Je to slavná Tma o polednách Arthura Koestlera, maďarsko-britského spisovatele, novináře a filozofa židovského původu.

Čtěte také

Příběh Nikolaje Rubašova, stalinistického funkcionáře zatčeného v rámci moskevských čistek 30. let, který ve vězení účtuje sám se sebou i se svými soudruhy, zařazuje Fleming do širokého proudu západní literatury 30. let, která buď služebným, nebo naopak protestním způsobem komentovala krvavé čistky takzvaného Velkého teroru.

Fleming tak například srovnává přínos André Gida a jeho jasnozřivé publikace Návrat ze SSSR (1936) a srovnává ho s mnoha dobovými hříchy západních žurnalistů a spisovatelů, kteří se tak či onak vykoupali v sovětské propagandistické lázni a rozhodli se na čas – a hlavně tváří v tvář hrozbě nacismu – uložit do režimu spánku své kritické myšlení.

Fleming se nebojí „říznout“ i do slavných dobových ikon, jako byl třeba Lion Feuchtwanger, jehož knihu Ein Reisebericht für meine Freunde (Moskva 1937, Popis návštěvy pro mé přátele) klade v žebříčku literárních nechutností obhajujících Stalinovu krutovládu na pomyslnou nejvyšší příčku.

Gangsteři z Kominterny

Téma neprávem obžalovaného a odsouzeného jedince v sovětském totalitním systému se může dnes zdát lehce „staromódní“ a dávno proprané ze všech stran. Ale v roce 1940, stejně jako v letech těsně poválečných, kdy se kredit SSSR neuvěřitelně zvedl díky vítězství spojenecké koalice nad nacismem, se jednalo o velmi naléhavé téma.

Právě v roce 1940 vychází nejen Tma o polednách, ale i dost podobně znějící jiná protikomunistická publikace oněch časů: autobiografický román Richarda Krebse (pod pseudonymem Jan Valtin) nazvaný Ze tmy (orig. Out of the Night, New York 1940).

Čtěte také

Autor tohoto bestselleru (na český překlad bohužel stále čekáme) disponoval opravdu divokým životopisem i na poměry výmarského Německa. Richard Krebs pocházel ze složitých rodinných poměrů.

Jako syn německého námořního důstojníka strávil mládí po přístavech po celém světě a jako každého příslušníka jeho generace ho zásadně poznamenala válka. Jeho otec se později zúčastnil námořní vzpoury v Kielu a Wilhelmshavenu a syn v zásadě převzal jeho radikální postoje.

Jako německý komunista byl na začátku Hitlerova panování zatčen, a protože dlouhé prsty sovětské NKVD údajně sahaly až do nacistických věznic, byl Krebs po podepsání spolupráce s gestapem – a zároveň jako agent sovětů – propuštěn na svobodu.

Nakonec se mu jako psanci na útěku před represivními složkami obou totalitních režimů podařilo přes Kodaň uprchnout do USA.

Krebsův život byl tedy bohatě naplněn zločiny a tresty a jeho čtivá autobiografie se přes svou neuvěřitelnost – anebo právě kvůli ní – stala v Americe bestsellerem.

Přes problematický Krebsův morální profil (při svém prvním pobytu v Americe si odseděl tři roky v Los Angeles za pokus o vraždu z roku 1926) a jeho místy poněkud děravou věrohodnost je pro Johna Fleminga podstatnější fakt, že je kniha Ze tmy jedním z nejnapínavějších a nejčtenějších příběhů světové literatury popisujících v podstatě gangsterský polosvět Kominterny a jejích agentů po celém světě, ale hlavně v Evropě a Americe.

Sovětští agenti

Podobně neznámá zůstává kniha Viktora Kravčenka Zvolil jsem svobodu (v anglickém originále vyšla roku 1946, slovensky 2012 pod titulem Žil som pod červenou hviezdou).

Kravčenko jako sovětský odborník na metalurgii prožil část druhé světové války ve Washingtonu v pozici vysokého úředníka s odpovědností za distribuci části americké válečné pomoci pro SSSR. V roce 1944 požádal o politický azyl.

Čtěte také

Ve své životní knize do detailu popsal anabázi relativně prominentního sovětského středního manažera, který se spíš shodou zázraků a náhod jen tak tak prosmýkl okolo hrozby uvěznění v gulagu a nakonec byl vyslán do svobodného světa. To pochopil jako životní šanci.

Zároveň rozkryl i fungování sovětské obchodní mise ve Washingtonu jako relativně perfekcionisticky řízené rezidentury sovětských bezpečnostních orgánů. Byla to doba, kdy Stalinův Sovětský svaz ochotně přijímal spojeneckou pomoc USA a zároveň používal diplomatického krytí svých washingtonských úředníků k masově prováděné špionáži, vojenské i civilní.

„Svědek“ Chambers

Poslední publikací, jíž se John Fleming zabývá, je pak Svědek Whittakera Chamberse, který by si možná zasloužil samostatný knižní rozbor. Chambers patří k nejkontroverznějším postavám americké politiky a novinářství 20. století.

Je to méně známý ideový bratr Josepha McCarthyho, zároveň osobnost velmi ceněná hned dvěma americkými prezidenty – svým blízkým přítelem Richardem Nixonem a později Ronaldem Reaganem.

Čtěte také

I v tomto případě zde Fleming dopodrobna a z mnoha hledisek pitvá Chambersovu víru – nejprve tu komunistickou, ostatně Chambers byl ve 30. letech několik let členem marginální, ale pro Moskvu důležité Komunistické strany USA, a posléze antikomunistickou.

Chambers vstoupil do širšího povědomí americké společnosti poválečných let především svým obviněním diplomata Algera Hisse ze špionáže pro Sověty.

Aniž bychom si chtěli činit nárok rozlousknout, jaká byla v Hissově případě čirá pravda, je Chambersův Svědek (česky 2005, vydal Občanský institut) dodnes čtivou literaturou přibližující nad jiné plasticky, co znamenala komunistická konspirace v zemi, ve které sice reálně komunismus neměl šanci zvítězit ve volbách, ale dokázal ovlivňovat vysokou politiku možná víc, než jsme ochotni i po letech připustit.

autor: Jan Sedmidubský
Spustit audio

Související