Kristina Žantovská: Úřednická estetika

19. leden 2023

Kromě hesel a emocí spojených s prezidentskou kampaní se veřejným prostorem rozezněl pronikavý řezavý zvuk. Mohlo by se stát, že nás boj o Hrad ohluší natolik, že si toho ani nevšimneme. Jenže pozor, i v podhradí se leccos děje. Nastupují muži v žlutých vestách a začínají nás připravovat na jaro. Začalo se kácet.

Budu vyprávět o jednom zátiší. Měnilo se s roční dobou. Na jaře se nejprve vybarvilo jasně zelenou, pak začalo kvést světle růžovými květy, a když začaly opadávat do trávy a tvořit hustý růžový koberec, začala se rozvírat bílá poupata a rozvoněla malý kus náměstí, které tohle zátiší uzavíralo. Rostlo na tomhle místě dvě desítky let.

Čtěte také

Konec básnění. Byl to rozlehlý keř, ve kterém prorůstal šípek s jasmínem v poklidné symbióze a chránil nás od autobusového seřadiště. Původně bylo konečnou autobusu, který mířil na kopec rezidenční, kde jiného spojení lidé neměli. Pak se jeho zastávka přesunula a na tuhle asfaltovou otočku se nastěhovaly autobusy různých linek, které jsou nám k ničemu, protože nástupní stanice neexistuje.

Autobusy přijíždějí, odjíždějí, odpočívají a v zimě si jimi řidiči topí, ale nás, co tam bydlíme, se týká jen výfukový spad. A ten milý šípek s jasmínem proti němu vytvářely clonu, ochrannou zeď, byly takovou záchytnou stanicí. Neboť jsme mimo to ještě sevřeni dvěma autostrádami, kde se „provoz“ nikdy nezastaví.

Pokácet je jednodušší

Čtěte také

Prý se na keř přijela podívat i komisařka přes zeleň a rozhodla pokácet. Budu spekulovat co jí k tomu vedlo; zkušeností s podobnými zásahy pilou a sekerou mám habaděj.

Úřad má povětšinou důvody estetické čili přírodu vylepšující. Není to hezké, je to nálet, chceme vysadit něco nového. Prosvětlit, zarovnat, někomu to stíní, padá z toho listí a není, kdo by ho uklízel. A tak dále. Pokácet, co příroda vytvarovala, je jakýsi kánon úřednické estetiky.

S časem – jako nezbytnou, nepřehlédnutelnou veličinou v tomto procesu, se nějak nepočítá. Je to projektantská práce, na papíře vypadá dobře. Takže například cesta se zalije asfaltem tak blízko od vysazeného stromu, že když ten zesílí stejně jako jeho kořeny, začne ji zvedat, naklánět a asfalt vylamovat. Ale to už na úřadě sedí někdo jiný, ať si s tím poradí.

Čtěte také

Pokácet je prostě jednodušší než se starat, tedy soustavně prořezávat a stromy omlazovat. Zvlášť, když odborní pracanti nejsou a to citlivé ošetřování se svěřuje brigádníkům všeho druhu. Tentokrát nasadili metaře. Byla s nimi ale dobrá řeč, chápali mé argumenty a popřáli mi hezký den. Já jim také.

Mladý stromek roste desítky let, než vytvoří korunu, olistí se a začne proces fotosyntézy! Strom stejně jako vzrostlý kvetoucí keř je plicní sanatorium, milá komisařko.

Říkám si, proč se taková estetika neuplatňuje i u ošklivé architektury. Když se postaví špatný, ohavný dům, nezbouráme ho, většinou tam stojí zatraceně déle, než by si zasloužil, ne-li na věky. Ale stojí a nehýbe se. Zato ta příroda si pořád dělá, co chce.

Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.