Kristina Žantovská: Pět tisíc rupií
Cesta po pláni mezi Divokou Šárkou a Přední Kopaninou byla pořádně hrbolatá. Rozrytá zemina umrzla, dalo se po ní přejít suchou botou, pod kterou praskal sníh a malé ostrůvky zamrzlého ledu. Zimní cesta jak má být.
Zimní klid, jak má být, jen rušila letadla vzlétající od Ruzyně jedno za druhým. Nějak jsem ustrnula v představě, že se letecká doprava ještě nevrátila do starých kolejí. Naopak se mi vracel pocit z dětství, kdy mi zvuk letícího letadla pokaždé zvedal hlavu k nebi. Letoun byl příslibem dobrodružství, které nikdy nezažiju.
Čtěte také
Ale pak jsem si vzpomněla, že i já se postrčena kýmsi koukla na stránky jedné cestovky, která nabízela padesátiprocentní slevu za výlet na Kanáry, a došlo mi, že tam asi ta letadla směřují. Na všechny ty ostrovy, do všech těch resortů a velkých hotelů a na chvíli se mi zatočila hlava z toho, že bych taky zmizela. Plácla sebou k bazénu a četla si, jak doma metereologové varují před náledím.
Po tom počátečním zápalu mozkových blan, že bych si vyletěla někam proti směru času, lunárním kalendářům a astronomické zimě a ještě tím padesát procent z ceny ušetřila, jsem spadla na zem…
Oheň zhasnul stejně rychle, jako vzplál. Nebudu jíst v zimě jahody, nemají žádnou chuť.
Tři miliony
A tak jdu po cestě s jasným modravým obzorem na horizontu, potkám nabaleného cyklistu na kole, který to zatím dost zázračně zvládá, a uvidím před sebou na zemi kousek papíru. Vypadá jako zmačkaná bankovka. Shýbnu se, podle barvy cizí měna. Že by zmačkané europeníze? Bezděčně se rozhlédnu.
Čtěte také
Široko daleko nikdo, kdo by peníze vytrousil. Kdy tudy naposledy někdo šel a proč měl v kapse zmačkané peníze jako kus použitého papírového kapesníku?
Pomalu papír rozbaluju a vidím číslici. Pět a první nula. Pak další a ještě jedna. Pět tisíc! Pět tisíc… eur? Vyrovnám zmačkanou bankovku a vidím hlavu muže v turbanu s řídkým špičatým vousem visícím pod vyholenou bradou.
Na druhé straně bankovky sedí krásná Asiatka v tradičním oděvu u tkalcovského stavu. Bank Indonesia. Byla jsem obdarována pěti tisíci indonéských rupií.
Čtěte také
Nevím, jestli ten nahoře sledoval tok mých myšlenek a poslal mi pozvánku na cestu. Do Indonésie, kde jsem nikdy nebyla. Viděl do mé hlavy a v ní stočené touhy někam odcestovat. Anebo to byl od něho dárek za to, že nikam nepoletím?
Klopýtajíc mezi hroudami jsem došla do Přední Kopaniny, zkontrolovala, jaká mají lidé obydlí, jak se starají o své zahrady, a znovu si řekla, že ten kopanický kostel je fakt moc hezký. Pořád nebyl nikdo téměř nikde a mně se to líbilo. Vzduch skřípal, prostě zima jak má být.
Doma u čaje jsem z kapsy vytáhla bankovku a zahřála mobil. Potřebovala jsem informaci, jestli ten nahoře na mně moc nešetřil.
Čtěte také
Odpověď na otázku, kolik je 5 tisíc indonéských rupií, přišla rychle. 7 korun 75 haléřů. Zato za pět tisíc českých korun byste byli v Indonésii milionáři – kolik myslíte, že byste dostali? Tři miliony 225 tisíc 806 rupií!
Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
