Kristina Žantovská: Rychlá móda

28. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Oblečení
0:00
/
0:00

Už nějakou dobu se zabydlil termín rychlá móda, fast fashion. Čas, kdy se v regálech objeví horké novinky, k momentu, kdy se přesouvají na dlouhou štangli v zadním rohu butiku, prostě jdou do kouta, už netrvá půl roku, jak tomu bývalo dřív.

Tyhle kouty, kam jde móda na hanbu, bývají nejnavštěvovanější. Každá žena si všimla, že pokud nemusí mít něco teď hned – a ukažte mi takovou, která opravdu musí – vyplatí se chvíli počkat.

Čtěte také

Rychlá móda ale neznamená jenom přesouvání ze strategicky důležitých míst hned za vchodem do zadních partií krámu, rychlá móda je terminus technikus pro cestu co nejrychleji vedoucí na skládku nebo do spalovny.  Potrhané jeansy s vysokým pasem ještě nezačaly doutnat a už se vyrábějí nové, ještě potrhanější.

Představte si, že 60 procent textilních vláken je syntetických, vyrobených z fosilních paliv. Přidejte pohled do děsivě rozlehlých barvíren a raději nezkoumejte chemické složení jejich roztoků, pak skokem na obrovité hromady textilu na skládkách a z nich do sálajících pecí spaloven.

Naši módu diktuje pohodlnost

Rychlá móda je i právě proto nekvalita. Podřadné materiály, mizerný design, ošklivé barvy, lajdácké šití. I výrobcům musí být jasné, že to nic nevydrží, že se to pravděpodobně brzy rozpáře, ztratí tvar nebo barvu. Všimli jste si taky, že švy nikdy nejsou rovné? Možná se látka rozpadne, v prach se obrátí. To by bylo nejlepší řešení. Rychlá móda je prostě, jak se česky říká, šunt.

Čtěte také

Něco rychle mít a rychle to zase za něco jiného vyměnit, ale má druhou stranu mince. Nic se neokouká. Průvan v šatníku dává ženám, co tenhle kolotoč hadrování mají rády nebo ho podstupují, značnou svobodu. Nic neleží ve skříni na věky, protože to není „štof, který se nehne“, jak říkávala moje máma. Tak jsme ho tam léta nechávaly, protože „to chleba nežere“.

Kdo má rád kvalitu, je zajatcem svých nároků. Každou sezónu rozevře skříň a vykouknou na něj ty samé kousky. Tak dost. Rychlý pohyb rukou vyjme ramínko s vlněnou sukní – padne ortel: ta už půjde pryč, neměla jsem ji vloni ani jednou.

Podobných rozsudků je víc… ale než plnou tašku odvezete do diakonie, stane se to, že se nedej bože zastavíte v nějakém řetězci, co určuje, co je právě v módě, a tu suknici zase do té skříně vrátíte.

Čtěte také

A pak jsou tu ještě obrázky asijských továrních hal, kde stovky lidí namačkaných na sobě šijí na starých singrovkách. Indky v krásně barevných sárí šijí květované zástěry a tepláky pro západní svět. Kontrast je do očí bijící, naši módu diktuje pohodlnost, zatímco Indky si své navýsost ženské sárí nenechají vzít. Ani při práci.

Víte, že má sárí šest a půl metru a zavinout se do něj by se nám Evropankám jen tak nepovedlo? Při třetím kroku by se nám sesunulo ke kotníkům jak poslední opona.

Holandská designérka předjímající nové směry – trend-forecaster Li Edelkoort, předvídala loni na začátku covidu, že móda zpomalí. Že není jiné cesty, jak udržet v rozumných mezích výrobu a ulevit životnímu prostředí. Obávám se, že módní Sibyle tahle předpověď zatím moc nevychází.

Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně

Spustit audio