Kristina Žantovská: Pozorovat z výšky vzrostlé trávy

9. září 2021

​V povídce Pod žhnoucím sluncem popisuje Doris Lessingová, jak dva vrubouni, scarabeové, valí svou kuličku z kravského lejna, do které natlačili svá vajíčka. Potřebují ji dostat na bezpečný kopeček hlíny, aby ji z něj pustili dolů. Jen tak se kulička zpevní a jejich budoucnost bude zachována.

Celé hodiny sedí nositelka Nobelovy ceny pod rozžhaveným sluncem a sleduje marný boj scarabeů o přežití. Nakonec se samozřejmě přižene tropická bouře a liják všechno spláchne. 

Čtěte také

Zvláštní povídka, popis nekonečného sisyfovského valení kuličky nahoru a její sešupy dolů, mě dost irituje. Nemusím všechno dočíst do konce, přesvědčuji sama sebe, ale nedá mi to.

Schválně, kam to Doris dotáhne. AHA efekt nenastane, jinak to asi dopadnout nemohlo. Ale dostanu chuť si taky sednout do vysoké trávy a pozorovat, co z výšky neuvidím. Mikrokosmos všeho živého dříve okem nepostihnutelného.

Svět od země

​Na východě, kdekoli v Orientu, na Balkáně a na jihu v teplých krajích, kde se žije víc venku než vevnitř, jsou lidé zvyklí sedět na bobku. Dlouhé hodiny, nehnutě a vytrvale. V téhle pozici hlídají stáda, pole, do homolí vyrovnanou úrodu zeleniny nebo ovoce na trzích. Sedí tak před svými krámky nebo boudami.

Čtěte také

Sedí tak, jak je jim přirozené. Když vstanou, neupadnou jako my ze Západu, kdybychom se o něco podobného pokusili.

​Neobdivuji tolik jejich klouby, téměř každý Ind si sedne do lotosového sedu, aniž by se musel hodiny rozhýbávat. Ani vyvážené a pevné těžiště jejich těla, kterým je solar plexus, o kterém my prakticky nevíme a pleteme si jej se žaludkem. Obdivuji především jejich klid a nehybnost, které jim nedělají žádný problém, nevyvedou je z míry.

​Na pozici nízko u země je ještě něco možná zajímavějšího. Minimalizujete se, snížíte se, přestanete se dívat z výšky. Ztratíte přehled, rozhled i nadhled, tedy veškeré racionální hodnocení toho, kde právě jste a co se kolem vás děje. Jako když zmizíte ve vysoké trávě, nebo v obilném poli.

Čtěte také

​Vzpřímená pozice je dominantní, kontrolující, trochu panovačná, protože shlížíte, přehlížíte ten širý svět z výšky.

Když na to jdete zezdola, spadnete tak trochu zase na čtyři a splynete se vším, co obvykle míváte pod nohama a nevěnujete tomu sebemenší pozornost. Přirozeně, nejste džinisté. Z výšky malého dítěte i dospělého Pygmeje vidíte detailně své bezprostřední okolí.

Z výšky vzrostlé trávy objevujete, co jste už zapomněli, když jste jako malé dítě objevovali svět od země. Změníte perspektivu, detail se stane celkem, celek zmizí. Mohl by to být i dobrý úkryt před predátory určitého druhu. Ovšem za předpokladu, že mezi ně taky nepatříte.

Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně

Spustit audio