Eva Turnová: Vztah bez hranic
Jako dítě jsem se často oddávala snění. Představovala jsem si například, jak někdo zdrhá přes hranice. Jak skáče přes široké průrvy, prodírá se trnitými houštinami, kde číhají speciálně vycvičené šelmy pro případ, že by celníci zběha minuli.
Když dědeček hravě přešel německé hranice, aby si připravil půdu pro život s babičkou v kapitalismu, trochu mi mou představu zkazil.
Čtěte také
Nejenže emigroval tam, ale ještě se ilegálně vrátil zpátky pro babičku. Jenže ta si to mezitím rozmyslela, protože v televizi zrovna běžela Žena za pultem a dědeček to šel celé zase zrušit.
Když se vracel, tak ho chytili a zavřeli do vězení, kam za ním babička chodila v saku plném řízků připevněných sadou gumiček k podšívce rukávu. Její vztah s dědou byl vlastně bezhraniční.
Já naopak ve vztazích hranice často řešila.
Jednou jsem zašla za terapeutkou, která používá takzvanou celostní psychoterapii. Jde o uvědomění si přítomného okamžiku, o to, jak se pacient cítí tady a teď. Důležitý je zde dialog – terapeut nevystupuje jako autorita, ale jako autentický partner.
Řízky v rukávu
Mé první sezení vypadalo takto:
„Takže vy jste byli s přítelem u vás na chalupě a pak jste ho odvezla k bývalé přítelkyni, která se o něj taky stará, ale nemohli jste se na rozloučenou ani políbit, kdyby se náhodou dívala z okna, aby jí to nebylo líto. Vám to připadá normální?“
Čtěte také
„No snažím se to chápat.“
Zkusíme si přehrát takovou scénku, ano? Já budu jako váš přítel. Nesnažte se mě vůbec chápat, jen reagujte.
„Evo, proč se mnou vlastně jsi?“
„Protože se milujeme.“
„Proč si myslíš, že tě miluju?“
„Protože za mnou jezdíš až z Nuslí.“
„Je něco kvůli čemu by ses se mnou rozešla?“
„Nic mě nenapadá.“
„Kdybych někoho zabil?“
„Kdybys mi to vysvětlil…“
„A kdyby mě kvůli tomu zavřeli?“
„Tak bych vytáhla ze skříně babiččino sako s gumičkama…“
Terapeutka si významně zapsala do karty k dnešnímu dni poznámku „hraniční osobnost?“ Děda by měl radost.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
