Kristina Žantovská: Prázdný prostor

26. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy mobilní telefon, sms, ilustrační foto

Prostě se to stalo. Věc zmizela a nebyla k nalezení. A to krátce potom, co jsem ji měla v ruce. Místo děje: můj vlastní psací stůl. Čas: právě teď. Podle klasických pravidel dramatu, zaznamenaných již božským Aristotelem, došlo k jednotě místa a času. Konflikt nastavený perfektně. Narativem bude pátrání, detektivka, kdo zločin přesněji řečeno loupež spáchal.

Věci se dějí právě teď a rozuzlení se hledá v přímém přenosu, opravdu výborná dramatická situace. Přestože jsou okolnosti zápletky dané a nevěří-li člověk na samovolné přemisťování předmětů v prostoru či ovládané bytostmi z jiných dimenzí, začne provádět nezvyklé věci.

Čtěte také

Nejprve to zkusí s logikou, když ta nevede k cíli, opouští pole rozumu a vrhá se do tmy iracionality. Možná jsem měl výpadek, jakýsi black out a choval jsem se zcela surreálně, pomyslí si. Napadají ho scénáře fantasmagorické až absurdní, neboť přijme tentokrát bez výhrad, že všechno je možné mezi nebem a zemí, proč by zrovna on měl být výjimkou. Údiv nad zmizením něčeho, co bylo a ve vteřině není, nabývá téměř vesmírné hloubky.

Teď nastala správná chvíle říct, o jakou věc šlo. O malý černý placatý mobilní telefon. Náhle se stal jehlou v kupce sena. Prohledala jsem všechny police, skříně i koš na prádlo. Po čtyřech prolezla byt, jestli nezapadl pod cokoli, co stojí na nějakých nohách, otevřela i lednici, pamětliva toho, jak tam jednou moje tchýně po dlouhém hledání našla svou kabelku. Koupelna, záchod, i odpadkový koš. Dokonce jsem nahlédla i za dveře od bytu, jestli náhodou neleží na rohožce a nečeká, až mu otevřu.

Čistý stůl, čistá mysl

Náhle spásná myšlenka, musím někomu napsat, aby mi zavolal. Ha, ale po ránu jsem nezapnula hlasité zvonění. Objeví-li se, bude jenom bzučet, přesto jediné světlo na konci tunelu.

Čtěte také

Otevřu počítač, ale google a gmail se mnou nemluví, omlouvají se, že se něco pokazilo. Server nefunguje. Chytá mě stihomam. Někdo mě chce odříznout, definitivně vypnout, dilítovat/vymazat. Kdo je ten zkásonos?

Provedu tedy znovu zběsilý běh všemi místnostmi bytu a znovu se vrhnu na počítač. Server se konečně nahodí a já vyšlu zprávu HELP: Prosím, nech dlouho vyzvánět, bude jenom bzučet.

Vracím se na místo činu, ke svému pracovnímu stolu. A pak se to stane. Bzučí mi nad hlavou na polici, sevřený ve třetím díle anglického slovníku, jehož rozpadlý hřbet dovolil, aby v něm zmizel jak v černé díře.

Čtěte také

Rekonstrukce případu. Celá detektivka začala úklidem stolu. Tedy ve smyslu úklidu vnitřního, čistý stůl, čistá mysl. Ve skutečnosti jsem vytvořila „prázdný prostor“ tentokrát podle božského divadelního mága a reformátora, Petera Brooka, aniž bych jeho myšlenku nějak naplnila.

Mysl se nevyčistila, jenom se přetrhla nit přirozeného chaosu, ve kterém se jí lépe daří. No popravdě, skutečné drama potřebuje nosnější zápletku, než jakou je do slovníku založený mobilní telefon. Ale slušná půlhodina paniky taky není k zahození.

Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně

Spustit audio