Kristina Žantovská: Náš člověk v Tunisu

24. červen 2021

Tak už je to tu zase. Dovolenkáři mají zelenou, letecké společnosti pasažéry. Začíná se létat všemi směry a letní cíle nepřekvapí. Slunce, moře, melouny. All inclusive. Wifi i na pláži, bar přímo v bazénu prý nemá chybu. Pití se dolévá hojně, ale za všechno chtějí bakšiš. Když ti ruština nevadí, jsi v pohodě. Někdy v moři medúzy, zachraňuje to bazén i se skluzavkou, ta je taky inclusive. Prostě all. Bon voyage.

Taková je nejběžnější nabídka cestovních kanceláří. Rutinní přesouvání lidských tlup z místa na místo. Všechno by šlo jak po drátkách, kdyby nebylo těch protipandemických opatření. Certifikované testy nebo covid pasy vystavené na základě kompletního dvoufázového očkování.

Čtěte také

Kdekdo by chtěl cestovat, ale do očkování se mu nechce nebo se ho dokonce bojí. Už vycházejí najevo „data“, proč a čeho se náš člověk bojí, ale jsou tak fantasmagorická, že je nebudu opakovat a dělat jim reklamu. Náš člověk se ocitá v pasti vlastní ambivalence, stavu, který psychologové žertem popisují jako: šel bych do lesa, ale nechce se mi.

​Nedivila bych se, kdyby se dokonce někdo cítil požadavkem být očkován, pokud chce cestovat, ohrožený na svých občanských či lidských právech.

Pravděpodobně by to byli titíž jedinci se zvýšenou potřebou osobní svobody a nezávislosti, kteří protestovali i proti zakrývání svých nozder a mord během pandemie. (Dost by mě zajímalo, jak se jim podařilo přežít minulý autoritativní režim.) Pomoc je snadná, místo slunce, moře, melouny/medúzy – slunce, seno, jahody.

Co z toho vytěží vir?

​A pokud za zábavou do Tunisu, kdo to má z epidemiologického hlediska na triku? Cestovky, nebo sami cestující? Jsou předpisy všem jasné a jsou cestovatelé ochotní je dodržovat, nebo podvádějí? Pak to schytá cizinecká policie, když dostane informaci, že si je někdo vysvětlil po svém – tedy že systém obešel – a chce výletníky na letišti zkontrolovat, pročež se horda zpocených a utrmácených brání a vzteká.

Čtěte také

Samozřejmě by ten, kdo podváděl a certifikovaný test před cestou neabsolvoval, měl vystoupit z řady jak při ranním skautském pozdravu a přiznat barvu: promiňte, byl jsem to já. Ostatní by mohli pílit domů, aby stihli hodit do pračky první várku prosolených svršků, než půjdou ráno do práce. Hříšník by se otestoval, což by si zaplatil včetně pokuty za podvádění, a pak by podle výsledku šel taky do hajan, nebo do karantény.

​Konec pohádky. Takhle to nikdy nebude. Cestovky se dušují, že všechno dělají podle pravidel, a žádný podvodník se nikdy dobrovolně nepřizná. Na letištích bude z času na čas dusno, pár „nezpůsobilých“ bude odhaleno a co z toho vytěží vir, se nejpozději na podzim ukáže.

Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně

Spustit audio