Kristina Žantovská: Chleba i ke špagetám
Český venkov zachraňují Ukrajinci. Zdá se vám to přitažené za vlasy, ale fakta jsou fakta.
Alexej je urostlý chlapík, zato Makar je drobný a sahá mu jen po ramena. Trochu Pat a Patachon. Jsou z Ukrajiny a do Čech přijeli za prací. Jen na tři měsíce, pak zpátky domů a znovu zažádat. Ono se víc vyplatí, když se jejich pobyt u nás točí v kratších turnusech.
Nasčítá se vízum a různé poplatky, z nichž ten podstatný padne za zprostředkování práce ukrajinským bossům. Při trochu zvýšené hladině fantazie možná ne nepodobným těm z filmu Východní přísliby. Komu se to vyplatí především, je každému jasné.
Umět vzít za práci
Tyhle příběhy už dlouho známe, ale žádný není stejný. Zvlášť ty, které se neodbývají na stavbách ve velkých městech, ale na venkově, kde nejsou lidi. Tedy lidi, co by pracovali rukama na jiném než na svém.
Sekat trávu, nedejbože ji sušit pro zvířata, se už nedělá, dělá se to jinak, jak ale vážně nevím. Kdo si dokáže sehnat nějaké Ukrajince, opravdu vyhrál.
Čtěte také
Ochotně vezmou do ruky kosu, nabrousí ji a posekají vysokou trávu na nerovné zahradě, se kterou si sekačka neporadí. Kosu dovedou i naklepat, aby ostří bylo tenké jak břitva, vezmou do ruky hrábě a vyhrabou všechnu poleželou trávu a že je to pořádná makačka.
Pak lopatou useknou čepice ohromných krtinců a kopřivy vytrhají rukama, protože posekat je znamená jen na chvíli problém odložit, než dorostou, stonek posílí a bude na něj potřeba mačeta.
Makara snad ty kopřivy ani nepálí, zmizí v nich a za chvíli leží pálivky i s kořeny na zádech a před očima vadnou. Naložit je na kolečko a odvézt na kompost se rozumí samo sebou.
Malá pauza na kafe stačí a během ní ještě vyrobí malým klukům meč a sekyrku ze staré židle, kterou najde ve stodole. Mechanickou kosu čili křoviňák nepotřebuje, nechce strávit dopoledne v řevu a benzínových výparech.
Můj český soused mi jednou nabídl, že mi tu džungli projede na svém traktůrku. Ten spolehlivě oseká jen trávu, která stojí, tu polehlou povalí a zdusá.
Ale ke kompostu se dá nacouvat a koš vysypat bez toho, že by se člověk musel nohou dotknout země a vidlemi trávu na vršek hromady ručně naházet.
Ukrajinské poměry
Jaroslav pochází ze šesti dětí, měli velké hospodářství a před cestou do školy musely nakrmit zvířata. Na svačinu nebylo. Když přišly domů a hladově zhltly oběd, nesedly si s knížkou, ale šly zase makat na pole nebo ke zvířatům.
Ukrajinská rodina je velká a drží při sobě – musí, jinak by hlavně ti starší nepřežili. Babička má důchod tisíc dvě stě korun, přičemž jedna ukrajinská hřivna se rovná našim osmdesáti halířům. Jen za plyn a elektřinu dá dvakrát tolik.
Čtěte také
Kdyby ji široká rodina nepomáhala, umřela by hlady. Kdyby rodiče neměli velký skleník, kde pěstují rajčata a okurky, které jezdí prodávat na trh, taky by se svými důchody o tisícovku vyššími nevyžili.
A noc je vždycky příležitostí pro lapky. Ti, co jsou ještě chudší, kradou všechno. Tak byl jednou ráno chlív prázdný a kráva pryč.
A ještě něco, co mi připomíná generaci, která prožila válku. Chleba byl pro ni základ. Makar přikusuje krajíc nejen k polévce, ale i ke špagetám.
Až si doma odbyde povinné administrativní a výpalné kolečko a potěší se s rodinou, doufám, že se mi vrátí. Jinak mě ta tráva a český venkov opravdu přeroste přes hlavu.
Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
