Kristina Žantovská: Člověče, nezlob se
Ať už to byla domluva nebo ne, každopádně z téhle hry vychází ústavní činitelé jako pěkně cyničtí hráči. Jak ti v horní sněmovně, tak ti v té dolní. Těsně před volbami rozehráli hru na solidaritu, přičemž o žádnou jim vůbec nešlo. Šlo o to získat body ve volbách, tedy voličské hlasy, což znamená i chuť vůbec k volbám přijít a pak rychle zatáhnout za záchrannou brzdu. Návrh na zmrazení platů ústavních činitelů obratem zamáznout a platy poslanců a senátorů zachovat.
Ale člověk český není příliš překvapen. Už si zvykl. Solidarita pokud nejde ze zdola, kdy ji projevují občané téhle země sobě navzájem, v politice ani v byznysu neexistuje. A pokud se tam tohle slovo, které se tak dobře poslouchá, objeví, je jen vábničkou.
Čtěte také
Skoro vždycky ten, kdo vábí, má postranní úmysly. Kouká, co mu, z toho být empatický, kápne. Aspoň takhle jsme se naučili na solidaritu dívat. Ano, mluvím o té šarádě zmrazení a rozmrazení platů ústavních činitelů. Nechci zpochybňovat výšku platů lidí, kteří se rozhodli sloužit vlasti a konat dobro s jediným cílem, a tím je blaho občanů této země.
Aby to zvládli co nejprofesionálněji, náleží jim i nesčetné bonusy usnadňující jim práci a existenci v parlamentních lavicích. Tak je to všude na světě, určitě je to v pořádku i u nás. Ale našinec by se divil, o kolik tím činitelům může plat narůst, někdy i o dvojnásobek. Jen příspěvek na stravné a reprezentaci (při vší úctě, když se na některé z nich dívám, nevím, jestli význam toho slova pochopili) je víc, než má průměrný důchodce na měsíc.
Globkeho zákon
Čísla mluví nejjasněji, ale nechme je stranou stejně jako fakt, že jsou často lavice poloprázdné a já si říkám, kde všichni u sta hromů nebo do Brestu, oblíbené zaklení kapitána Haddocka z Tintinových dobrodružství, jsou? Žeby v Brestu?
Čtěte také
Kromě faktu cynických hrátek, ze kterých se občanům zase brzy začne zvedat adrenalin nebo kufr, to podle nátury, se nemůžu zbavit i pocitu, že zachování platů ústavních činitelů v odpovídajících násobcích, bez ohledu na okolnosti, například ekonomickou situaci země, stav světových trhů, burzy, síly naší měny a jiných ne nepodstatných okolností, je cosi zvráceného.
Hlavní argument Senátu pro to zatáhnout za brzdu, byla právě čísla. Kdyby činitelé zmrazili své platy na 5 let, po rozmrazení by díky tomu došlo pravděpodobně k ekonomické krizi. Už loňské zmrazení způsobilo šestiprocentní nárůst, přičemž kdyby se nemrazilo, šlo by jen o 3 procenta. Zkuste si to spočítat a zamyslet se, s čím se to tady vlastně hraje nebo spekuluje. A jestli ta hra je čistá.
Logika zmrazování a rozmrazování platů mi připomíná Globkeho zákon ustavený za vlády kancléře Konrada Adenauera v roce 1951, který tak zábavně popsal John le Carré ve svých vzpomínkách.
Čtěte také
Zaručoval státním zaměstnancům Hitlerova režimu ušlou náhradu za všechno, co jim vzala válka, když nedopadla pro Němce tak, jak si představovali. Kompenzoval jim všechny „okolnosti, na které neměli vliv“.
Demonstruje to příběh Johannese Ullricha, archiváře pruské vojenské historie, který opakovaně odmítl vstoupit do NSDAP, přesto si v sibiřském zajetí odseděl deset let. Když se vrátil, čekala na něj kancelář s obrovským stolem podle návrhu Alberta Speera, telefonním seznamem bývalých nacistických „funkcionářů“ a všemi myslitelnými náhradami za „pokaženou diplomatickou kariéru“.
Takové jsou zkrátka dějiny. Člověče, smiř se s tím a nezlob se.
Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
