Kristina Žantovská: Jsem tlustý, tedy jsem

Tlustých lidí přibývá geometrickou řadou. Tlustí jsou staří, mladí, pubescenti i předškolní děti. Ale opravdu tlustí. Mužští a chlapečci mají prsa a velké zadky, klidně by to mohly být ženské. Kam se odplavil testosteron, který tvaroval mužské tělo jinak než ženské? Není to hezký pohled.

Čtěte také

Obezita ovlivňuje mozek. S každým BMI bodem nahoru stárne rychleji, popisuje vědec Tomáš Hájek

Obezita je světovou pandemií číslo jedna. Nejsme výjimkou, je tomu tak i ve vyspělém světě, ale naše tradiční kaloricky těžká kuchyně zalévaná pivem tomu dost unikátně pomáhá. Smažený sýr s hranolkami i v parném létě? Už jsem o tom jednou psala…

Fakt, že tlusté tělo je beztvaré a neestetické, když pomineme zdravotní trable, které má každý, kdo táhne dvacet i mnohem víc kilo navíc, už u nás, zdá se, nikomu příliš nevadí. Lidi přivyknou všemu. S příchodem léta se tuková úložiště ukazují bez obalu a beze studu.

Tlustým je také horko k padnutí, čili oblečení tvary nezakrývá, ale odhaluje i partie, které by zasloužily spíš sutanu. Vysvětlení pro mladší ročníky. Sutana je volné splývavé roucho, kterým duchovní z ideologických důvodů od nepaměti zahalují svou tělesnou schránku, nádobu to hříšnou a hříšné myšlenky provokující.

Tlustí nesou svou tloušťku hrdě jako zápasníci sumo. Šortky jsou zaříznuté do obří zadnice, trička obtékají michelinovské pneumatiky, výstřihy neudrží obsah, který se dere ven a pivní pupky by mohly prorážet tunely. Jsem tlustý, no a co?

Proč tolik jíme?

Jistě, někdy je tloušťka skutečnou nemocí, čili obezitou vzniklou hormonální či jinou tělesnou disfunkcí. Ale většina tlustých prostě a jednoduše… s dovolením, žere.

Čtěte také

Klára Notaro: Francii trápí nejen covid, ale také obezita

Konzumace jídla je nejrozšířenější a nejžádanější zábavou, tím nejinstantnějším potěšením. Kromě sexu, ale na ten se musí vyvinout nějaký pohyb. Bez jídla ani dvě hodiny, a to nikde!

Na plovárně žádné pořádné plavání, bazén slouží jako ochlazovadlo a navíc voda tělo nadlehčí, hned se zdá, že tolik neváží. Maximálně se tak zavěsit u žlábku, kde víří bublinky, pak se vyleze na deku a bože to nám vyhládlo. Párek v rohlíku nebo hranolky, né, radši zmrzlinu!

Nikdy v historii se lidem nenabízelo tolik zábavy a volného času. Vězměte si jenom naše předky, do práce chodili i v sobotu, o tak pestré zahálce se jim ani nesnilo. Jsme vyspělí a blahobytní. Mohli bychom se na pyramidě naplňování našich potřeb podle amerického psychologa Abrahama Maslowa konečně posunout do vyšších pater. Přesto v takové míře sloužíme potřebě nejbazálnější.

Proč tolik jíme a co všechno, jaké životní děje a radosti nám jídlo nahrazuje? Sebeúcta a sebekázeň, dejte s tím pokoj. Když se pořádně nadlábnu, vypadá hned svět kolem líp. Člověk se přece musí za ten zatracenej život nějak odměnit.

Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně