Klára Notaro: Francii trápí nejen covid, ale také obezita

26. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Obezita

Ve Francii během koranavirové epidemie podle statistik každý Francouz přibral dvě a půl kila. Je to na lidech vidět. Jak moc se změnila silueta mužů, žen a dětí, je patrné z francouzských filmů z 20. století. Dámy s vosím pasem, vychrtlí pánové v elegantních oblecích s kravatou a vyzáblé děti dnes už prostě neexistují. Každý druhý ve Francii má nadváhu a milion lidí zde trpí morbidní obezitou. Ale Francouzi přitom sami sebe vnímají jako docela štíhlé a zdravé.

Francouzům chybí pohyb. Mají problém s obezitou hlavně tam, kde neexistuje hromadná doprava a kde se musí jezdit autem.

Čtěte také

Ohroženou skupinou jsou také sociálně slabší obyvatelé, třeba nezaměstnaní. Svou roli hraje i zeměpisná poloha – na severu a na východě Francie jsou lidé tlustší než lidé v jižní a západní Francii, kde se jí zdravěji.

Za jídlo v roce 1960 francouzská rodina vydala 35 procent příjmu, nyní to je jen 20 procent. Francouzi se ocitli v pasti konzumní společnosti: jak odolat všem návnadám a reklamám a pořadům o voňavém, křupavém, tradičním, poctivém nebo jiném jídle?

5 porcí ovoce a zeleniny za den

Jídlo je relativně levnější než dřív: levné maso, levná hotová jídla, levná dovážka, levný alkohol. Levné maso ale znamená dobytek krmený sójou pěstovanou na polích z vypálených pralesů v Latinské Americe, levná zelenina a ovoce znamenají často tisíce kilometrů dopravy po silnici, levné ryby znamenají obrovské rybářské lodě brázdící oceány s až stokilometrovými sítěmi...

Čtěte také

Takže to naše levné jídlo nás přijde velmi, velmi draho. Nejen proto, že se lidé přejídají a škodí sami sobě. Ale také proto, že nám levné jídlo ničí planetu.

Katolická církev má ve věci jasno: nestřídmost neboli obžerství patří k sedmi hlavním hříchům, ale ve Francii se nelze dovolávat náboženských dogmat.

Potěšení z bohatého hodování je Francouzům vlastní. Popisoval ho například v 16. století François Rabelais ve svých románech o obrech Pantagruelovi a Gargantuovi a ve 20. století zase spisovatel René Goscinny a kreslíř Albert Uderzo v komiksech o Asterixovi a Obelixovi barvitě líčí hrdinné pojídání pečených kanců v keltské společnosti, se kterou se Francouzi ztotožňují.

Na problémy s přejídáním a s ním spojenými vážnými chorobami upozornil dnes už zesnulý prezident Jacques Chirac. Za jeho vlády v roce 2001 vznikl Národní program zdravé výživy, který měl zabránit epidemii civilizačních nemocí.

Čtěte také

V rámci tohoto programu začal Jacques Chirac propagovat zásadu, která se ujala jako jakási francouzská mantra zdravého stravování: Každý den se má sníst 5 porcí ovoce a zeleniny. Ne každý se ale tímto pravidlem řídí.

Od té doby uplynulo 20 let. Potravinářský průmysl má stále účinnější reklamy, a tak neustále roste spotřeba cukru a sladkého pití, hotových jídel, mléčných výrobků a lidé si dopřávají všeho, na co mají chuť, v takovém množství, o kterém by se jejich babičkám a dědečkům ani nezdálo.

Stoupá obezita dospělých i dětí a odborníci si nadále lámou hlavy, jak takové zdravotní pohromě zabránit.

Autorka je spisovatelka, žije v Paříži

autor: Klára Notaro
Spustit audio