Klára Notaro: Větrné elektrárny ve Francii, začátek jejich konce

1. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Větrná elektrárna poblíž francouzské vesnice Longeville les Saint Avold

Ve Francii dnes stojí osm tisíc větrných elektráren a prezident Emmanuel Macron si i přes protesty ochránců životního prostředí přeje, aby se do osmi let počet větrných elektráren zvýšil na 20 tisíc. Na souši i v moři. Vítr ve Francii dodává osm procent energie, zatímco elektřina vyrobená v jaderných centrálách dodává více než 75 procent energie. Větrnou energii ale stát odkupuje za vyšší cenu.

Po vzoru Německa se Francie chce odklonit od jaderné energie, která přitom neprodukuje oxid uhličitý a nepřispívá ke globálnímu oteplování.

Čtěte také

Stát a jím podporované ekologické organizace propagují  výstavbu větrných elektráren, které se zasazují do krajiny nejméně po čtyřech kusech. Obyvatelé měst dosud vnímali tyto štíhlé siluety rýsující se na vzdáleném horizontu jako pokrok. Nyní se ale vztah Francouzů k větrným elektrárnám mění. K horšímu.

Větrné elektrárny rostou ve Francii jako houby po dešti. Starostové chudých obcí jsou oslovováni, někdy agresivně, malými společnostmi závisejícími na mezinárodních firmách, které lákají majitele pozemků k výstavbě větrných parků. Starosta rád na pár let vylepší rozpočet obce a majiteli pozemku za každou elektrárnu plyne roční příjem.

Životnost elektrárny je 20 let, potom se majitel pozemku musí vypořádat s odpojenými kolosy, pokud firma, která je postavila, zanikla. Společnosti obchodující s větrnými elektrárnami dávají na likvidaci 50 tisíc eur, i když vyčištění pozemku stojí až desetkrát víc.

Zisk z elektráren do ciziny

Podle francouzských předpisů elektrárna nesmí stát blíž než 500 metrů od lidských obydlí –  což je málo, v jiných zemích je to nejméně jeden kilometr. Obyvatelé si stěžují na neustálý hluk a světlo, na neprodejnost svých domů, zemědělci si zase stěžují na choroby zvířat a na sucho způsobené betonovými podklady.

Čtěte také

Ochráncům přírody vadí právě fakt, že každá elektrárna je zasazena do železobetonové základny vytvořené až z 1500 tun betonu a 50 tun kovu. Firmy nabízejí po skončení aktivity elektrárny odstranit jen metrovou vrstvu železobetonu a zbytek pokrýt hlínou.

Další problém spočívá v nemožnosti recyklace listů větrníku – ty jsou zasypávány na skládkách. Elektrické kabely každé elektrárny jsou dlouhé v průměru 12 kilometrů a obsahují tuny mědi, jejíž výroba je pro přírodu zátěží.

Ochránci přírody  v Lunas na jihu Francie vyhráli soudní spor s firmou, která, ač neměla povolení, postavila sedm větrných elektráren v místech, kde mimo netopýrů sídlí i orel královský. Firma je odsouzena k odstranění všech sedmi elektráren.

Petice a různé akce proti stavbám se množí po celé zemi, nyní silně protestují obyvatelé bretaňského zálivu Saint-Brieuc, kde se v moři začíná stavět 62 větrníků. Lodě španělské společnosti, která park staví a bude ho provozovat, podle rybářů znečišťují moře naftou, ničí mořské dno a škodí rybám.

Čtěte také

Často se upozorňuje na to, že zisk z provozu elektráren proudí z větší části do ciziny. Do mezinárodních firem vyrábějících větrnou energii ve Francii investují třeba kanadské penzijní fondy. Elektrárny se vyrábí v Číně, a tak tato energie nevytváří ve Francii krom údržby žádná pracovní místa.

Proti větrným elektrárnám zabouřil v deníku Le Figaro i oblíbený publicista Stéphane Bern. Uvedl, že titánské stavby elektráren ničí biodiverzitu a nenapravitelně znehodnocují půdu.

Autorka je spisovatelka, žije v Paříži

autor: Klára Notaro
Spustit audio