Komunisté zvolili špatný materiál na stezky v Krkonoších a narušili přírodu. Bazické trasy správa parku postupně nahrazuje

31. červenec 2021

Jen málo občas stačí, aby se narušila přírodní rovnováha a došlo k poškození unikátního ekosystému. Při rekonstrukci cest na hřebenech Krkonoš byl park protkán sítí stezek z bazických materiálů, tedy z vápence nebo melafyru. To ale narušilo krkonošskou přírodu a vede k pronikání nepůvodních druhů. Jen proto, že vedení Krkonošského národního parku a další odpovědné orgány si za minulého režimu neuvědomovaly problém a nenaslouchaly námitkám vědců.

Na pohled nevýznamný krok totiž způsobil, že se změnily chemicko-fyzikální vlastnosti původně kyselé krkonošské půdy a kolem stezek začaly růst rostliny, které do vrcholových částí nejstaršího českého národního parku nepatří.

Přitom právě unikátní arkto-alpínská tundra je tím, co činí Krkonoše tak unikátním územím. Místní ekosystém je připomínkou poslední doby ledové a nejbližší podobný najdeme až v Alpách nebo ve Skandinávii.

Nepůvodní porosty i 150 metrů od cesty

Dopady rozhodnutí nedbat na rozmíštení bazických materiálů jsou patrné na první pohled nejen botanikům a ochráncům, ale i běžným návštěvníků. Kolem cesty se vine pás vegetace, který je zcela odlišný od toho, co jinak na hřebenech Krkonoš roste.

Čtěte také

„Můžeme vidět rozdíl ve vegetaci přímo na tělese cesty a v okolí. Zatímco kolem nás roste oligotrofní kyselomilná vegetace, dominuje tady smilka tuhá, metlice, vidíme taky kvést celou řadu jestřábníků. Přímo pod námi ale vidíme, že charakter vegetace je jiný. Vidíme tady listy pampelišek, jetel plazivý, kontryhel a další nepůvodní druhy,“ vysvětluje Martin Erlebach ze Správy Krkonošského národního parku.

„Díky tomu, že tady většinou docela hodně prší, tak se bazický štěrk, ať už to byl dolomitický vápenec nebo melafyr, splavoval i do přirozených porostů. A tam docházelo k jeho rozpouštění. Dalším zdrojem byl za suchého počasí vítr, který dokázal částečky odvát docela daleko,“ říká botanička Michaela Vítková z Botanického ústavu Akademie věd, která problém bazických cest studuje už od 90. let.

Pás pampelišek a fialovo-šedivé metlice trsnaté ukazuje, kam až déšť a vítr zanesly bazický materiál z vápencové stezky

„Tam, kde máme výzkumné plochy, jsme se setkali s tím, že třeba pod asfaltovou cestou z Labské boudy k Vrbatově boudě se tyto nepůvodní porosty vyskytují až do vzdálenosti 150 metrů od cesty, což je v takto unikátním ekosystému opravdu daleko.“

Vápencové cesty jsou trvanlivé

Vědci vedení krkonošského parku na možný problém upozorňovali ještě v době, kdy byla výstavba bazických cest teprve v přípravě. Nad ochranou přírody ale zvítězil pragmatismus, protože materiál nebylo nutné vozit z daleka a vápencové cesty mají velmi dlouhou životnost.

Čtěte také

Situace se obrátila v 90. letech, kdy správa parku začala s postupnou rekonstrukcí cest a stezek. Z podstatné části cestní sítě na hřebenech Krkonoš už bazické chodníky zmizely, ale dopady na stav půdy jsou podle vědců stále patrné a ještě dlouho budou.

Více si poslechněte v audiozáznamu. Evropu Plus připravil Ondřej Novák. 

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.