Když mi bylo sedmnáct nebo osmnáct, zamilovala jsem se do kuřáka a něco přes rok jsme spolu chodili. Měla jsem šanci poznat zblízka.
Před šesti lety touhle dobou se v hospodách čerstvě nesmělo kouřit. Pro lidi jako já to byla neuvěřitelná úleva. Jsem celoživotní nekuřák – měla jsem ohromné štěstí.
Na louce u dědovy chalupy vykvetly dva vstavače. Byly to „jen“ vstavače kukačky, před půl stoletím celkem běžné (i když dnes se v Česku staly vzácností).
Občas se mi stane, že vydám nějakou knížku a lidi se mi začnou ozývat, že je to zaručeně o nich. Nejlepší varianta nastane, když si jsou dobře vědomi, že to není o nich.
„Kamiony na dálnicích by měli zakázat!“ rozčiluje se hned několik mých známých. „Anebo jim nařídit jet v tom nejpravějším pruhu a každé vychýlení z něj krutě pokutovat.“
Nejsem britský royalista omdlévající rozkoší při pouhém pomyšlení na korunovaci, na všechny ty prastaré parafernálie, na zlatý kočár, ve kterém se veze král s královnou.
V Anglii jsou dodnes na většině umyvadel dva kohoutky, jeden na horkou, druhý na studenou vodu. Proč, to je záhada nejen pro návštěvníky.
Stala se hrozná věc. Vandalové vtrhli na zahrádku jedné paní v Londýně a nasypali na záhon pět kilo soli. Pokud se hlína neodstraní, už na něm nikdo nic nevypěstuje.
„Přemýšlím, co udělám s Gertrudinou kůží,“ svěřila se mi mezi řečí kamarádka Kathy, farmářka z Yorkshire. „Asi z ní vyrobím přehoz na postel. Ale bude to fuška.“