Iva Pekárková: Přehoz z Gertrudiny kůže
„Přemýšlím, co udělám s Gertrudinou kůží,“ svěřila se mi mezi řečí kamarádka Kathy, farmářka z Yorkshire. „Asi z ní vyrobím přehoz na postel. Ale bude to fuška.“
Čtěte také
Když jsem u nich byla poprvé, v červnu před necelými dvěma lety, vídala jsem Gertrudu, jak postává na louce plné kvetoucího býlí, pase se, mrská ocasem a společensky se angažuje s dalšími dvěma kravami. Všechny tři byly velké a černé, žily na louce už řadu let a vypadaly, jako že tam patří.
Pak si farmáři, dlouho dopředu, naplánovali Gertrudinu porážku. Byla nejstarší, měla něco s nohou… prostě jednou to přijít muselo. Na farmu dorazil řezník, odvedl svou práci – a teď jsou Gertrudy plné tři mrazáky. Gertrudinu kůži si Kathy vydělala. Ne, nežvýkala ji, pokud vím, ale dala si s ní několik týdnů práci.
Čtěte také
Gertrudina kůže byla velká – no, jako kráva. A takhle rozložená jako dvě krávy. Teď ji má Kathy v ložnici, kde slouží trochu jako přehoz, trochu jako memento mori hovězího dobytka. Nebohou Gertrudu využili skutečně od čumáku až po špičku ocasu.
A steaky z ní nemají chybu.
Když o Gertrudě vyprávím svým kamarádům městštějšího druhu, obyčejně se zhrozí nad krutostí a cynismem Kathy a jejího manžela. Ale gulášek z Gertrudy jim chutná.
Pašík Vašík a kus flákoty
Čtěte také
V minulosti byli lidé mnohem víc vystavení faktu, že abychom nějaké zvíře mohli zkonzumovat, musíme ho zavraždit. Z většiny hostů na domácí zabijačce, zejména pokud něco podobného vidí poprvé, se při pohledu na rozpolcené prase stanou zapřisáhlí vegetariáni.
Obyčejně jim to vydrží jen do doby, než jsou hotová jelita. Ale některé to ovlivní nadosmrti. Jedna má vrstevnice zažila zabijačku asi ve dvanácti, ještě v sedmdesátých letech, a od té doby by maso nevzala do pusy. Dlouho se jí všichni vysmívali, vysvětlovali jí, že když nebude jíst maso, onemocní a zakrní jí mozek, ale Vlaďka vytrvala. Dnes jí výzkum konečně dal za pravdu: vegetariánství je zdravý životní styl.
Jak si srovnat v hlavě roztomilého pašíka Vašíka, na kterém se mohly vozit děti a hladit ho po uších, a ovar, jitrnice či polívku píp-pípačku, to bývá pro městské dítě velký problém, ale ty vesnické to většinou berou „tak normálně“. Jedno prase je pryč, bude jiné, právě tak roztomilé i chutné. A pro lidi, kteří nikdy nenavštívili prasečí chlívek ani nedojili kozu, prý funguje jednoduchý trik: totiž oddělit „zvířátka“ (pěkná, chlupatá a živá) od „flákoty“, kterou si koupí v masně, a nikdy si nepřipustit kauzální vztah mezi nimi. To mí kamarádi farmáři nedovedou a dodnes pro Gertrudu truchlí.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
