Oba stáli u lavičky v útulném prostoru pod schody do radnice. Jeden člověk a jeden pták. Zalití slunečními paprsky, které sem pronikaly prořídlými listy v koruně platanu.
Za jednoho z hrdinů svého prvního románu Péra a perutě (který vyšel v 68-Publishers v Torontu zrovna v listopadu 1989) jsem si vybrala filosofujícího instalatéra Patrika.
Tak nám přemalovali pražský orloj! Snad každý, ke komu se doneslo, že postavy na orloji po „zrestaurování“ neodpovídají těm, které tam byly předtím, se nejdřív naštval.
Bridport je jedno z anglických městeček, ve kterém zaparkovat auto na dvě hodiny znamená seškrabovat z něj racčí trus. S velkou pravděpodobností trus racků stříbřitých.
Vracela jsem se domů v doubledeckeru. Bylo po jedenácté večer, autobus byl poloprázdný, jen na sedačce přede mnou seděla holka mezi šestnácti a osmnácti a usedavě plakala.
Můj kamarád Kary vlastnil dům ve Vermontu, v kouzelné krajině plné luk, zalesněných kopců a stříbřitě bublajících potoků. Dům měl velkou cenu.
Koncem osmdesátek jsem bydlela v New Yorku, živila se jako sociální pracovnice v Jižním Bronxu a můj život byl tak košatý, že se skoro na nic nepamatuju.
Vsadím se, že leckterého člověka občas napadá, jak by to bylo hezké, moct si vybrat penis podle svého gusta. Pohrabat se v nabídce, přeptat se na funkčnost různých modelů.
Už je to skoro čtvrt století. Procházela jsem se po Šumavě u Lipna a našla jsem se na stráni vysoko nad přehradou, na malé silničce s přísným zákazem vjezdu.