Iva Pekárková: Jak jsem našla na Šumavě mrtvolu
Už je to skoro čtvrt století. Procházela jsem se po Šumavě u Lipna a našla jsem se na stráni vysoko nad přehradou, na malé silničce s přísným zákazem vjezdu. Nade mnou i pode mnou příkrá stráň porostlá neprostupným lesem s hustým podrostem a popadanými stromy, nad hlavou světle modrá obloha. Nikde nikdo. Žádné lidské hlasy.
Čtěte také
Jen les tiše vrzal, šuměl a praskal a občas sem dolehl zvuk motoru auta projíždějícího po asfaltce hluboko pod strání.
A tu se přede mnou otevřela světlinka v lese. Stála na ní velká bílá dodávka.
Zadní dvířka byla otevřená a dva chlapi v montérkách z ní s námahou tahali cosi velkého, podlouhlého, dřevěného. O dodávku byly opřené dvě lopaty. Zděšeně jsem sledovala počínání těch dvou skrz řídké větve smrků, když tu jeden náhle zvedl hlavu a zadíval se mým směrem.
Čtěte také
Nepoznala jsem, jestli mě viděl. Ale ztuhla ve mně krev. Pravda, ten předmět připomínal spíš rakev než sud a dole bylo Lipno, ne Orlík. Ale viděla jsem dost filmů o mafiánech, abych věděla, že bude zdravé zmizet. Vzala jsem mety dolů ze stráně, napůl jsem padala hustým podrostem a přes ležící kmeny stromů až na asfaltku v údolí. Tam jsem se, celá zakrvácená, vrhla na vozovku a přinutila zastavit první auto, které projíždělo okolo.
Řidič byl z mého vyprávění stejně zděšený jako já. Šlápl na to a dovezl mě na policejní stanici.
Dala jsem si pozor, abych nefabulovala. Vylíčila jsem policistům jen to, co jsem doopravdy viděla, ale policisté si tečky na obrázku pospojovali sami. Hned mě naložili do antonu a vyrazili jsme.
Tak co se vlastně stalo?
Dodávka už tam nebyla. Na místě zůstaly jen stopy bagančat a pneumatik, rozrytá hlína a cosi, co vypadalo jako napůl vykopaný hrob. U něj bylo jasně vidět otisk toho dlouhého těžkého předmětu.
Starší policista se zadíval na díru, pak na kolegu, pak na mě, a zklamaně pravil: „Tak tohle musel bejt Šternberk s Novákem. Kradli písek do necek.“
Vidíte to? Já bych přísahala, že jsem viděla mafiány, jak u opuštěné silničky na Šumavě zakopávají rakev s mrtvolou. Když máte strach, váš mozek si z pár kusých faktů splétá podivné scénáře. Někdy nemůžete věřit ani vlastním očím.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
