Iva Pekárková: Aby tě pořádně vyšlehali
Moje starostlivá babička, která pro mě chtěla vždycky jen to nejlepší, pokaždé o Velikonocích bědovala, že mě tady ve městě nikdo pořádně nevyšlehá. Zhoubný vliv metropole demonstrovala na dceři naší sousedky, o pár let starší než já. Tu taky nikdo pořádně nevyšlehal – a vidíte to! Ještě jí nebylo ani čtrnáct a obličej se jí proměnil v jeden veliký zarudlý beďar.
Její osud byl zpečetěn. Babička by s radostí vzala výprask do vlastních rukou, ale – žel – vyšlehání od ženské nefungovalo.
Čtěte také
Dnes, skoro padesát let nato, prý lze v pražských Nuslích tu a tam spatřit skupinky mladých i nemladých mužů třímajících pomlázky a ochotných postarat se o to, aby žádná děva, která se objeví na radaru, po celý rok neonemocněla či neseschla. Za mého mládí, jak se pamatuju, mohla městská holka dostat pomlázkou přes zadek jedině z těžké protekce od kamaráda. Vzpomínám, jak jsem záviděla spolužačkám, které trávily Velikonoce u babiček na vesnici a pak vzrušeně vyprávěly, jak je honili kluci s dynovačkou a jak to bylo děsný.
Některé tradice, jak se zdá, se vracejí. Babička by měla radost.
Zároveň se dočítám, že si podle současných průzkumů skoro osmdesát procent českých žen nepřeje dostat o Velikonocích pomlázkou. Některé tvrdí, že se bojí bolesti. Jiným se nezamlouvá symbolika, kterou v sobě tenhle akt nese.
A jak barvíte vejce?
Čtěte také
Pravda. Když chlap přetáhne ženskou klackem a ženská mu za to dá vajíčka – navíc krásně omalovaná a zářící všemi barvami – je v tom symbolika přímo freudovská. „Pořádné vyšlehání pomlázkou“ se zdá být značně vzdálené původnímu pohanskému zvyku dotýkat se druhých jarními větvičkami v naději, že jim vlijí do žil novou mízu a – pomladí je. Ale, mezi námi, bohové vědí, co všechno lidé před stovkami a tisíci let na jaře dělali. Vždyť i dnes jsou velikonoční zvyklosti snad v každé vesnici trochu jiné.
Přiznám se bez mučení: nemám názor na to, jestli jsou české, moravské a slezské velikonoční tradice dobré, anebo špatné. Jistě, potvrzují „tradiční“ genderové role. Ale ne vždycky. Znám nejednu děvuchu, která si uplete pomlázku z deseti prutů a vydá se s ní do ulic zmlátit kluky. Vím o jednom chlapovi, který je hrdý na to, jak krásně umí vyfukovat a malovat kraslice. A mám kamarádku Ilonu.
Té když se zeptáte: „A jak maluješ vejce ty?“, shlédne na vás z basketbalové výše, zatváří se nebezpečně, propne bicepsy a řekne: „Já? Kolenem.“
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
