Iva Pekárková: Ukrajinská zmrzlina, cenzurované vejce
Nevím, prostě nevím, co si mám myslet o ukrajinských barvách všude okolo. Jsou na praporech visících na státních budovách, na nových cedulích, kterými jsme přelepili ty staré na zastávkách tramvají a autobusů. Jsou na teniskách, bundách, batůžkách, které jejich majitelé možná nosili už dlouho, jen nevěděli, že tím vzdávají hold Ukrajině.
Jsou na plnovousu jistého lékaře, který si půlku ozdoby své tváře obarvil na modro, půlku na žluto.
Čtěte také
Jak říkám: fakt nevím, co si o tom myslet. Líbí se mi, že jsme my Češi – snad poprvé za celý můj život – schopní dát se dohromady, abychom pomohli jinému národu. A náhlý výbuch světle modré a žluté v ulicích i na profilech diskutérů v sociálních médiích mi rozhodně nevadí. Jsou to pěkné barvy, umírněné, lahodící oku. Dovedu si představit, že leckteré ukrajinské uprchlici může záplava těchhle dvou barev zvednout náladu.
Některé aspekty snah učinit naši zemi co nejpříjemnější pro Ukrajince a co nejméně příjemnou pro Rusy mi ale přijdou poněkud… přehnané. Třeba přejmenování „ruské“ zmrzliny na „ukrajinskou“. „Ruská“ zmrzlina byla historicky „sovjetskoje morožennoe“, tedy „sovětská“ zmrzlina. Mražený smetanový krém v oplatce byl podle všeho velká vymoženost, kterou si Rusové – teda Sověti – mohli kupovat už od 30. let minulého století, nedlouho nato, co se pokusili zničit Ukrajinu uměle vyvolaným hladomorem. S Ukrajinou nemá někdejší sovětská zmrzlina mnoho společného. No ale budiž. Vytiskněme nové nálepky a říkejme jí „ukrajinská“, když nám to udělá dobře. Nejspíš je to promyšlený marketingový tah.
Cenzura stojí spoustu času a energie
Co ale „ruské“ vejce? Rozpůlené vařené vejce s vlašským salátem a kusem nakládané okurky a papriky, někdy zalité do aspiku, má pozoruhodnou historii. Možná ho už v dávné minulosti vyráběli Italové pro Rusy. Možná se zrodilo v proslulém automatu Koruna na Václavském náměstí v Praze v padesátých letech dvacátého století. Údajně pomohlo skrmit hostům, navíc v nóbl hávu, zbytky, které by jinak museli vyhodit.
Čtěte také
Takhle připravené vajíčko se v Česku udrželo i po sedmdesáti letech v podobě pochutiny v kelímku s názvem „ruské vejce speciál“. Vzalo za své až před několika týdny. Dosud nebylo progresivně přejmenováno na „ukrajinské“ vejce, neboť se prý zatím nepovedlo vytisknout nové nálepky. A tak zaměstnanci s fixkou v ruce přeškrtávají slovo „ruské“ na každém kelímku, když vyleze z výrobní linky.
Přiznám se, že vážně netuším, k čemu je taková cenzura dobrá. Všimnou si vůbec Ukrajinci, že jim naše země vzdává čest nezvykle připraveným vajíčkem, které většina z nás nejí? Nebylo by lepší využít člověkohodiny strávené cenzurováním slova „ruské“ třeba hledáním bydlení nebo organizováním sbírek pro uprchlíky?
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
