Iva Pekárková: Uprchlice na kramflekách
Je to tak. Lidé z chudších a méně demokratických zemí se oblékají lépe a víc na sebe dbají než jejich protějšky ze zemí bohatých a demokratičtějších. Zejména ženy. Už dávno jsem zjistila, že když si vezmu na sebe špatně padnoucí, zmačkanou halenku a džíny ze sekáče, lidé mají tendenci mě vizuálně řadit mezi Američanky.
Čtěte také
V západoevropských velkoměstech jako Berlín si dámy ve středním věku zásadně nebarví šediny. Když se v Berlíně objeví děvče nad padesát s nabarvenými vlasy, nejspíš pochází z maloměsta anebo z vesnice.
Na newyorském Manhattanu už mnoho desítek let frčí takzvaný „plain Jane look“. Pravé Manhattaňanky nesmějí mít načesané „velké vlasy“, gelové nehty nebo nápadný make-up. Taková úprava zevnějšku se považuje za nevkusnou a značí, že patříte k „lidem mostů a tunelů“, kteří nebydlí na ostrově, ale v jedné z chudších newyorských čtvrtí, případně – ó hrůzo – v New Jersey.
Čtěte také
Nevím o tom, že by se zrovna v Čechách po ženách žádalo, aby se producírovaly po světě v teplákách, podprsence zaříznuté do sádla pod sepraným nátělníkem a růžových kroksech, chtějí-li být „in“, ale, jak se zdá, řada z nás se tak obléká docela ráda.
A pak se divíme, když na ulicích uvidíme uprchlice z Ukrajiny, jak na podpatkách nejmíň dvanácticentimetrových elegantně proplouvají po rozdrolených betonových chodnících v okrajových částech Prahy.
Prostě se sem nehodí. Tak jako se nehodí pečlivě upravená dívka z New Jersey do manhattanských klubů.
Přišla jsem o všechno, budu aspoň chodit upravená
Prosím, nechovejme se k nim odmítavě, tak jako se k „lidem mostů a tunelů“ chová každý své cti dbalý Manhattaňan. Tohle nejsou děvčata z provincií, která se přišla pobavit do hlavního města. Tohle jsou uprchlice před válkou. Mnohé z nich v posledním měsíci už stihly zažít trauma, které jejich život změní navždycky. Jiné žijí v zoufalém strachu o život svých blízkých. Většina z nich přišla o všechno, jen lidská důstojnost jim zůstala.
Čtěte také
A tak se nedivme, když válečné uprchlice svou důstojnost vyjadřují tak, jak jsou zvyklé: hezky se upraví a oblečou. A, tak jako většina lidí, se hezky upravené a oblečené cítí o něco líp.
Jasně, někteří Češi vnímají střevíčky na kramflekách a vypasovanou krátkou sukni s rozparkem jako oděv až příliš vyzývavý. Mnozí by Ukrajinkám rádi poradili, ať se tak nestrojí, ať se přizpůsobí představám, jaké o uprchlících máme my Češi. Nemusejí být od krve a od bláta, ale mohly by se strojit trochu… skromněji.
A to já jim zase mám chuť říct: Oblékejte se tak, jak vám to dělá dobře. Jasně že vám někteří domorodci budou závidět. Budou zpochybňovat vaše uprchlictví a říkat, že na tom nemůžete být tak špatně, když máte gelové nehty, načesané vlasy a chodíte na šteklích. Ale to se nedá nic dělat. Když se navlečete do tepláků, budou si ti samí lidé stěžovat, že vypadáte hrozně. Je jedno, co děláte a jak se chováte. Jistá část českého národa vás nebude mít ráda.
O to důležitější je oblékat se tak, abyste se cítily co nejlíp.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
