Iva Pekárková: Pomáhat tam, kde je to třeba
Seděl na zadním sedadle a já jsem řídila. Děvčata z OPU mě požádala, abych je služebním vozem odvezla do ZPZC Bělá. Tím pádem získají víc času na vyplňování dotazníků a psaní žádostí.
V českém přistěhovaleckém světě se to jen hemží zkratkami: ZPZC – zařízení pro zajištění cizinců, SUZ – správa uprchlických zařízení, OPU – organizace pro pomoc uprchlíkům. A tak si dovolím i tohohle chlapíka označit zkratkou: NANPAD, tedy naprosto, ale naprosto příšerný arogantní debil.
Čtěte také
NANPAD seděl přímo za mnou, máchal rukama, pořád mi klepal na rameno a rozčiloval se. Ruštinou promíchanou s mizerně vyslovovanými českými slovy si stěžoval úplně na všechno: od stravy, kterou v lágru dostává, přes úřady, které mu dávají málo peněz, přes tuhle příšernou zaostalou zemi až po manželku, se kterou se chtěl oženit v rámci urychlení azylového procesu, ale ta mrcha si to rozmyslela.
Děvčata z OPU každých pár minut zdvihla hlavy od lejster a řekla, že právě teď všechno zařizují – vidíte, zrovna vypisujeme další žádost –, ale NANPAD si jich nevšímal. Bavit se se ženskýma? To bylo pod jeho úroveň.
Čtěte také
NANPAD strávil nějakých osm let v socialistickém Československu jako – a teď se podržte – nižší důstojník okupační armády. Pár let nato, co byl odvelen zpátky do rozpadajícího se Sovětského svazu, se do České republiky vrátil jako uprchlík. Teď ho pobouřilo, že se země, ve které měl ještě před nedávnem značné pravomoci, zdráhá udělit mu politický azyl. Nemluvě o tom, že se tu nedomluví. To jsme se za tu dobu nemohli naučit rusky?
Je fuk, jestli jsou sympatičtí
Kdyby bylo po mém, už dávno by NANPAD přešlapoval někde u sedmého kilometrovníku dálnice E65 a hrozil pěstmi autům, která ho nevzala. Ale děvčata z OPU měla informace, že by se jeho tvrzení – totiž že po něm jde v Rusku mafie a on by mohl přijít o kejhák – mohla zakládat na pravdě. Je přece úplně jedno, jestli je sympaťák, anebo – NANPAD. Jestli je jeho život skutečně v ohrožení, je třeba mu pomoct. A že jim za to ani nepoděkuje? No, to se nedá nic dělat.
Novinářka a spisovatelka Petra Procházková pomáhá čistě soukromě, za své peníze a ve svém volném čase, lidem, kteří to nejvíc potřebují. Obyčejně těm nejméně sympatickým, kterým nechce pomoct nikdo jiný. Třeba svobodné matce dvou dětí, která si přivydělává natáčením porna. Nebo utečenci, který má kromě traumatu z války ještě psychopatickou poruchu osobnosti.
Nedělá to proto, aby jí děkovali. Dobře ví, že mnozí jí vděční nebudou. Nedělá to pro slávu nebo aby si nahonila pí ár nebo aby se cítila jako mesiáš. Dělá to, protože tihle lidé pomoc potřebují. A tím to končí.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
