Iva Pekárková: Vím, co máte rádi!
Před pár lety jsme s K. objevili v naší čtvrti milé kaféčko. Zařízení, jakému se v Anglii říkává „umaštěná lžička“. Zkrátka místo, kde se můžete dobře a lacino najíst. V téhle „umaštěné lžičce“ měli příbory vždycky čisté.
A pokud se dalo věřit diplomu hrdě zarámovanému a pověšenému u dveří, přidělila jí hygiena všech pět hvězdiček. Rozhodli jsme se, že kaféčko vyzkoušíme.
Čtěte také
„Jé, jehněčí pečeně!“ zaradoval se K. „To si dám. S hranolkama.“
Já jsem neměla moc hlad, a tak jsem se spokojila s malým řeckým salátem. Jídlo bylo vynikající.
Kaféčko je rodinný podnik. Vlastní ho Kurd jménem Rebin. Manželka vaří, dcera číšničí. Chtěli jsme mu udělat radost, a tak jsme poděkovali kurdsky – spas. A to byla chyba. Rebin si nás totiž zapamatoval.
Nějakých čtrnáct dní nato jsme se v kaféčku objevili znovu. Rebin na nás nadšeně zamával a zmizel. Usadili jsme se ke stolu a čekali, až se přijde zeptat, co budeme chtít. K. se těšil, že si tentokrát dá kebab.
Čtěte také
Ale Rebin nepřišel. Místo něj se z kuchyně vynořila dcera. Nesla talíř s jehněčí pečení a misku salátu. S vítězným výrazem to před nás postavila.
Co jsme si měli počít? Jídlo už bylo na stole. Pustili jsme se do něj. Po chvíli se nad námi zastavil Rebin, viditelně nadšený.
Jehněčí pečeně na věky věků
„Chutná vám?“ přál si vědět. „Dobře jsem si pamatoval, co budete chtít, že jo?“
„Jo, bylo to skvělý,“ řekla jsem. „Ale…“
Čtěte také
V tom okamžiku mi K. dupl na nohu. Neměl to srdce Rebinovi říct, že jsme měli chuť na něco jiného.
Na třetí výpravu do kaféčka jsme se dobře připravili. „Ty pudeš vybrat stůl a hlasitě požádáš o dnešní menu,“ nainstruoval mě K. „Já se pokusím Rebina odchytit, než zmizí do kuchyně.“
Ale naplánovaný manévr nevyšel. Jakmile jsme otevřeli dveře, Rebin utekl. A za pár minut se vrátil s jehněčí pečení. „Zachránil jsem pro vás poslední porci!“ volal nadšeně.
Až za měsíc jsme se odhodlali znovu zajít do Rebinova kaféčka. Tentokrát jsme si jídlo objednali po internetu. Dali jsme si kebab a lososa. Podařilo se, protože Rebin nevěděl, kdo si to objednává. Zaškrtli jsme, že si to přijdeme sníst do jeho podniku.
Dcera dlouho bloudila mezi stoly, než kebab a lososa donesla k našemu. A Rebin se s nevěřícným úsměvem zastavil nad námi: „To jste vy? A proč jíte tohle? Vždycky jste si přece dávali jehněčí pečeni a malý řecký salát.“
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
