Iva Pekárková: Mateřština
Jasně že stojím za Ukrajinou. Jasně že jí držím všechny palce, aby tuhle válku co nejdřív vyhrála, a finančně přispívám organizacím, které v nejvíc postižených oblastech poskytují humanitární pomoc.
Musela bych utržit hodně silnou ránu do hlavy, abych uvěřila dezinformacím a Ukrajině fandit přestala.
Čtěte také
A teď, když je snad každému jasné, jak moc Ukrajině fandím, musím doplnit, že se mi nelíbí způsob, jakým Ukrajina v rámci vlastenectví vnucuje každému ukrajinský jazyk. Zejména na východě země, kde žije spousta Rusů (nebo, přesněji řečeno, rusky mluvících Ukrajinců), mi to přijde jako dost nešťastný krok.
Ruština tu není „zakázaná“, samozřejmě že ne. Můžete mluvit rusky doma i na ulici a nebudete s tím mít oplétačky. (Já jsem celou dobu, co jsem byla v Charkově, mluvila jakousi rusko-ukrajinskou zmršeninou – na svou nic moc ruštinu jsem naroubovala to, co jsem pochytila z ukrajinského jazyka. Nikdo se pro to na mě nezlobil. Všichni byli rádi, že se s nimi cizinka pokouší domluvit, a přizpůsobili svou mluvu té mé.)
Čtěte také
Na úřadech se ale musí mluvit ukrajinsky. Na mnoha místech uvidíte ruské názvy podniků urychleně předělané na ukrajinské – někdy k tomu stačí přepsat pár písmenek. Vypadá to legračně.
Kampaň „Jeden národ, jedna řeč“, za daných okolností zcela pochopitelná, by ale ukrajinskému národu mohla uškodit. Může za to láska, kterou skoro každý z nás chová ke své mateřštině.
Když jste ve své vlasti cizincem
Ukrajinština s ruštinou jsou si hodně podobné, nabízí se srovnání čeština versus slovenština. Kterýkoli Čech se může naučit slovensky a kterýkoli Slovák česky. Problém je, že když s tím nezačne včas – pokud možno tak do 16 –, je snadné poznat, že to není jeho první jazyk.
V Doněcku, Luhansku a na východní Ukrajině vůbec je rusky mluvících Ukrajinců spousta, v některých městech a obcích dokonce většina. Že mluví rusky, to neznamená, že nemají rádi Ukrajinu. Ovšem ne každému se chce povinně učit řeč, ve které nevyrostl.
Mám strach, že se příliš mnoho těchhle lidí stáhne do ulity, v které se mluví rusky. Že jim ukrajinské úřady i ukrajinská média budou připadat cizí. V oblasti, kde je snadné chytit ruské televizní vysílání, si ho rusky mluvící lidé spíš naladí. Zapomenou, že je to propaganda země, která jejich vlast napadla. Nedají si to do souvislosti s ruskou raketou, která koncem dubna zničila televizní věž v Charkově. A bude mnohem větší pravděpodobnost, že se díky lásce ke své mateřštině přikloní k Rusku.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.