Iva Pekárková: Cenzura
Před 34 lety zhruba touhle dobou, na jaře 1990, vypravilo Československo do Ameriky letadlo plné disidentů. V New Yorku přistálo pár stovek Čechů a Slováků, z nichž se mnozí už hodně dlouho nepodívali do zahraničí, a ještě půl roku předtím by je nenapadlo, že se jim to někdy podaří.
Většina z nich byla po letu podroušena a snad všichni byli velkým světem zmateni. Konference, která se v New Yorku konala, jistě měla nějaký vznešený název, ten už si ale nepamatuju.
Čtěte také
Pamatuju jen, že se na ní probíralo všechno. Začínalo to havlovskou „mocí bezmocných“ a nadšením Západu z toho, že se malá zemička v čele s intelektuálem, který ani neumí pořádně anglicky, jako zázrakem osvobodila od nadvlády supervelmoci, které se léta báli i v Americe, a dokonce u toho ani nepošlapali kytky na tom jejich hlavním náměstí v tom jejich hlavním městě.
Pokračovalo se tím, jakou roli v tomhle hrál československý exil. Mluvilo se o pašování textů na Západ, o exilových nakladatelstvích, o tom, že každý, kdo nesouhlasil s režimem, měl zákaz publikovat.
Když přišla řeč na cenzuru, přihlásil se Allen Ginsberg, americký básník beatnické generace. Ano, ten, který se víc než 20 let předtím stal v Praze králem majálesu a pár dní nato byl vyhoštěn z Československa.
Čtěte také
Teď se nechal slyšet, že jistě, v Československu byla cenzura, ale tady v Americe je cenzura taky, ještě mnohem horší. Člověk sice smí vydávat knížky, jenže je nikdo nekoupí. Taková cenzura.
Když ještě intelektuální diskuse dovedly lidi vybičovat…
Sotva to tlumočnice dořekla, vyskočila Eva Kantůrková v plisované sukni, doběhla k mikrofonu a pořádně to Ginsbergovi nandala. Českým disidentům přece nikdo nebude vysvětlovat, co je to cenzura. Ať s tím jde Ginsberg k šípku.
Vzápětí se do věci vložil jeden rudolící český politik a organizátoři museli obecenstvo uklidňovat.
Tohle je samozřejmě jeden z případů, kdy „měli oba pravdu“, Ginsberg i Kantůrková. Spisovatelka Kantůrková trpěla tím, že léta nesměla publikovat, básník Ginsberg trpěl tím, že knihy, které vydal, vzbudily méně zájmu, než by si byl přál.
Dnes v Česku trpíme Ginsbergovou verzí cenzury. Vydávat můžete, cokoli se vám zamane, když ne na papíru, tak na internetu, ale čtenářů se nedostává. Zdá se mi, že je to ta horší možnost. Pokud jste trpěli tou verzí cenzury, jaká bývala v Československu, vždycky jste měli naději. Naději, že se politická situace změní a vy konečně budete smět vydávat i jinde než v samizdatech. Tahle naděje se českým disidentům skutečně splnila. Ginsbergova verze cenzury dává naději málokomu.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
