Kristina Žantovská: Oni to rádi horké
Leccos jsem o cateringu pro filmové štáby věděla, ale ne všechno, jak jsem zjistila. Tuhle práci si žádný mamánek nevybere. Je to děsná rachota. Vstává se ve 4 ráno, a když je štáb obrovský a už v 6 ráno chce snídat, startuje se ve 2 hodiny po půlnoci.
Kuchyně musí šlapat jak hodinky, kromě kuchařů jsou tam ti, co jim připravují potraviny, další dělají studenou kuchyni, jiní celý den odmývají nádobí, další vydávají jídlo a doplňují várnice. Nemluvě o těch co nakupují a tahají to obrovské množství potravin do auta a z něj.
Čtěte také
Od snídaně po večeři. Třikrát za den bod varu. Třikrát za den fronty strávníků před výdejním okénkem. A zásadní je káva po celý den. Když se porouchá kávovar, končí všechna legrace. Bez kávy na place se nejede dál, klidně se zastaví natáčení.
Kuchyň je ďábelské místo a kuchaři jsou tak trochu pekelníci. Vaří v kotlech a z těch se kouří. Jsou to celodenní dostihy. Eintopf adrenalinu, stresu a divoké rockové muziky, která ho pomáhá trochu srážet. Skvěle o tom psal Antony Bourdain ve své knížce Důvěrnosti z kuchyně.
Cizí štáby? Peklo se zvyšuje
Když se vaří pro zahraniční filmaře, je peklo o něco větší. O něco víc hot… Oni to rádi horké a o to tu hlavně jde. Nenechají se ošidit, když není ráno várnice plná opečenou slaninou, ze které se ještě kouří, ošívají se, mají pocit, že dojídají zbytky a stěžují si.
Čtěte také
Když se jeden takový týpek kverulant blíží ke cateringu, rychle se vyměňuje várnice, přestože je ještě z poloviny plná. Jenže když slanina vystydne a přestane křupat, může se vyhodit.
Dvanáctihodinová až jednadvacetihodinová směna není výjimkou. Když se konečně odpíská, várnice ještě nejsou prázdné a jídlo se dá pořád považovat za čerstvé. Aktéři ale prchají z placu, nikdo už nemá na večeři pomyšlení, všichni chtějí jediné, dostat se co nejrychleji domů. Pochopitelně i ti, co tam stojí „u plotny“ už od rozbřesku.
Zbytky se vyhodí
Vytvořit balíčky ze zbylého jídla by znamenalo další dvě hodiny práce a rozvážení by přidalo na čase ještě víc. A hlavně kam je vozit? Kde najít obří lednice, kam by se dalo vakuované jídlo uložit a druhý den rozvést potřebným. Ti, kterým končí ta pekelná směna, to dělat nebudou. Takže se polévka vylije, jídlo spláchne do pytlů a vyhodí do popelnice.
Čtěte také
Mám své utopické představy, že by mohla vzniknout speciální jednotka rychlého nasazení pro uvařené jídlo. Jakmile by skončilo natáčení, vyrazila by na místo, jídlo zpracovala, odvezla a ráno, nebo ještě večer distribuovala.
Lidé si objednávají jídlo i uprostřed noci. Potřebovala by jenom vymyslet logistiku a mít chuť právě takovou službu nabídnout. A bylo by komu… nasvědčují potravinové banky, které se vyprazdňují stále rychleji.
Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
