Kristina Žantovská: Domino aneb pohodlí je tyran

Hráč s kostkou může spoléhat i na vlastní nohy. Letnou pěšky obsluhuje starší pán. Nemusí se stresovat v dopravním provozu, hledat parkování, čerpat benzín, přivazovat kolo. Aplikace je chytrá, jinam ho nepošle. A on si každý večer spočítá pár korun navíc.

Tahle verze je zdraví prospěšná, pokud se kurýr nemotá hustým provozem čmoudících aut, ale poněkud pomalá a tolik nevynese.

Čtěte také

Kristina Žantovská: Květnové spanilé jízdy

Věk hráčů ani barva pleti nerozhoduje, vídám hodně mladé lidi na kolech (i holky) a v Brně jsem zaznamenala, že kurýři rozvážející jídlo na kolech jsou převážně Indové. Tahle mánie nechat si vozit jídlo až domů se totiž netýká jen Prahy.

Barevné domino, v jehož názvu se v nějaké cizojazyčné verzi objevuje jídlo, zaměstnává stále víc lidí. Rozvážení jídla stejně jako přenášení nápojů po městě v kelímkách a za chůze teď ohromně letí.

Lidé si nechávají vozit domů všechno představitelné (možná i nepředstavitelné). Kurýr klidně veze i horkou kávu. Ta se ale někdy v krabici rozleje. Říkám si, co potom ta dáma, co si ji nechala přivézt, udělá? Frustrovaně odejde do vlastní kuchyně a kávu si uvaří sama? Zkažený den? Deprese?

Instantní štěstí

Někam si dojít pro jídlo je ztráta času a energie, je to namáhavé. Rozhodně je to ouldskůlové. Nechat si přivézt pizzu z pizzerky, která je tři sta metrů od domu, ta dvacetiletá slečna prostě musí.

Pro tuhle volnočasovou aktivitu/zábavu bych navrhla slogan: Ani krok navíc. Trochu se sice podobá komunistickému Zpátky ni krok. Ale je to přesné. Stačí dojít ke dveřím a otevřít je.

Čtěte také

Kristina Žantovská: Život je posvátný

Dovážka jídla má ještě jeden ohromný benefit. Sotva mě napadne, že bych něco snědla, nebo jsem přesvědčená o tom, že mám hlad (ale kdo z nás zažil opravdový hlad?), můžu tenhle pocit hned uspokojit.

Zkracuje se doba od okamžiku, kdy pomyslím na požitek/určitý druh slasti, k momentu, kdy ho dosáhnu. V tomto případě, kdy zazvoní kurýr u dveří. Je to i psychology prověřené chování toužící po instantním štěstí. Nic jako spořádání jídla se mu nevyrovná.

A do třetice ještě jeden aspekt domina. Kdokoli zrovna nemá práci, nebo má času nazbyt, si může přivydělat. Aplikace je přátelská, bez potíží se nastaví do aparátu a domino se rozjede.

Je to dobře rozehraná partie. Na obou stranách deskové hry je hráčů dost a jak to tak vidím, rozhodně jich nebude ubývat. Pohodlí je tyran.

Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně