Iva Pekárková: O předožírání a předházení
Jistá část londýnské populace už mnoho let praktikuje takzvané předožírání. Tihle lidé nakoupí v obchodě flašky s laciným alkoholem, ty doma vypijí, a teprve když jsou řádně předožraní, vydají se do baru nebo nočního klubu. Činí tak v naději, že, budou-li řádně předožráni, neutratí pak tolik peněz za mnohem dražší alkohol.
Čtěte také
Tahle teorie je samozřejmě mylná. Předožralý člověk si nesedne v baru do rohu a nesrká tam sodovku. Alkohol, který už v těle má, k sobě láká další alkohol. Člověk, který dorazí do baru předožralý, utratí víc, než kdyby tam přišel střízlivý.
A neptejte se, jak vypadá. Několik let jsem v taxíku vozila předožralé zákazníky do nočních klubů a – s mnohem menším nadšením – je uprostřed noci vyzvedávala. Často čekali na taxi vleže na chodníku.
Móda předožírání má s největší pravděpodobností kořeny v zákazu nosit si s sebou alkohol na fotbalové zápasy. Fanouškům zvyklým sledovat fotbal na stadionu ve značně opiveném stavu nezbylo, než zajít pár hodin před zápasem do hospody a patřičně se předožrat. Nebylo to snadné. Každý předožralý balancoval na tenkém laně: pokud byl totálně na šrot, nepustili ho na stadion. Pokud byl opiven nedostatečně, neužil si zápas tak, jak očekával.
Čtěte také
Zákaz donášet si to či ono na fotbalové zápasy pokračuje. Dnes si například na většinu stadionů nesmíte přinést ani banány. Je to preventivní opatření proti fotbalovému rasismu. Někteří fanoušci, vesměs bělošští, si zvykli házet banány po černošských hráčích, kteří se jim něčím znelíbili. Tihle házeči jsou za běžných okolností jistě rozumní, ba moudří mužové, kteří milují bez rozdílu všechny lidi nezávisle na barvě jejich kůže. Ale vzrušení ze zápasu ve spojení s pečlivě vybalancovanou předožralostí vykonalo své.
Nemáš chuť na banán?
Čtěte také
Některým fanouškům však vrhání banánů či jiného ovoce a zeleniny zjevně hrozně schází. A tak se kromě fenoménu předožírání uchytil i fenomén předházení. To si koupíte velký trs banánů, pokud možno zralých, aby se dobře rozpleskly, a cestou na stadion jimi vrháte nikoli po hráčích, protože ti jsou dobře schovaní, ale aspoň po černoších, kteří se vám připletou do cesty. Většina fotbalových fanoušků tak činí jedině ve značně předožralém stavu, a tak se trefí málokdy.
Jednou se ale trefili. Banán přiletěl náhle a nečekaně a zasáhl mého skoromanžela K. do ramene. Jako zázrakem ho chytil. Veškerý hovor na peróně rázem utichl. Všichni se děsili, co bude. K. zvedl banán do vzduchu a zavolal na předházeče: „Díky! Zrovna jsem měl hlad!“ Předházeč, i když byl předožralý až běda, zůstal stát na místě jako opařený a snad čtvrt hodiny se omlouval.
Rozpačitě držel v ruce zbývající banány, nevěděl co s nimi. A tak si od něj K. vzal celý trs.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
