Eva Turnová: Bílý mír

22. listopad 2024

Glosa Plus

Všichni chtějí, aby jim bylo jen dobře – což nejde, ale spousta lidí si trhá žíly, aby to tak aspoň vypadalo. Odmítání vlastních stínů stejně člověka dovede k tomu, že jeho temná stránka o to víc nabobtná.

S láskou vzpomínám na obvyklý školní dialog:

Čtěte také

Eva Turnová: Nejsem žádná Ribanna

„Ty jsi blbej“ – „Tvůj děda je blbej“…

Na tu úlevnou antimantru, díky které nezachvátilo celou třídu chronické astma z nevyřčených křivd. Rozhodně je, podle mě, zdravější přímočaré „odprejskni“ než pokrytecky ucintnuté „to jsme rádi, že vás vidíme“.

Jenomže lidé se v urputné snaze o to, aby je ostatní přijali, bojí své temné stránky ventilovat. Jsou to ti prozáření človíčci, kteří se tváří jako Medvídci Pú, ale o to víc někde uvnitř roste potlačený extrém, který se časem vyvalí.

Čtěte také

Eva Turnová: Třídní sraz

Zapuzené stíny v partnerství bývají až fatální. Žena, která celá léta trpělivě čeká s večeří, až se muž vrátí s třídenním zpožděním, nakonec často rozseká hnízdečko dranžírákem.

Ani v hudbě pro mě není temných textů, krom těch bujarých. Ponuré písně mi nenavodí žádný splín, ale naopak – odhalují tmu, kterou je potřeba prozkoumat a tím rozjitřit smysly, aby se pak člověk díval na svět s větší vitálností.

A tak jedeme hrát...

Jedeme hrát do známého klubu. Makabrózní říkanky J. H. Krchovského střídají táhlé litanie Ladislava Klímy. Temné síly se derou ven a v synergickém obnažení spárují posluchače s muzikanty.

Čtěte také

Eva Turnová: Karma

O přestávce si ke mně přisedne vytúněná dívka, která tvrdí, že se rozhodla konat dobro. Prodává vánoční zvonečky, na které se v určitou dobu zazvoní, aby byl celosvětový mír. Pěkná mise, na to, že je tak mladá, říkám si a beru dva.

Slečna hned nato odejde i s igelitkou na toaletu a vrací se s bílým nosem. Jdu hrát.

Po koncertě se vracím ke stolu. Slečna se na mě otočí a afektovaně vyjekne:

„Nechápu, proč pořád zpíváte o smrtííí. Každá druhá písnička je o smrtííí. Já bych vás znovu zakázalááá.“