Eva Turnová: Bílý mír
Všichni chtějí, aby jim bylo jen dobře – což nejde, ale spousta lidí si trhá žíly, aby to tak aspoň vypadalo. Odmítání vlastních stínů stejně člověka dovede k tomu, že jeho temná stránka o to víc nabobtná.
S láskou vzpomínám na obvyklý školní dialog:
Čtěte také
„Ty jsi blbej“ – „Tvůj děda je blbej“…
Na tu úlevnou antimantru, díky které nezachvátilo celou třídu chronické astma z nevyřčených křivd. Rozhodně je, podle mě, zdravější přímočaré „odprejskni“ než pokrytecky ucintnuté „to jsme rádi, že vás vidíme“.
Jenomže lidé se v urputné snaze o to, aby je ostatní přijali, bojí své temné stránky ventilovat. Jsou to ti prozáření človíčci, kteří se tváří jako Medvídci Pú, ale o to víc někde uvnitř roste potlačený extrém, který se časem vyvalí.
Čtěte také
Zapuzené stíny v partnerství bývají až fatální. Žena, která celá léta trpělivě čeká s večeří, až se muž vrátí s třídenním zpožděním, nakonec často rozseká hnízdečko dranžírákem.
Ani v hudbě pro mě není temných textů, krom těch bujarých. Ponuré písně mi nenavodí žádný splín, ale naopak – odhalují tmu, kterou je potřeba prozkoumat a tím rozjitřit smysly, aby se pak člověk díval na svět s větší vitálností.
A tak jedeme hrát...
Jedeme hrát do známého klubu. Makabrózní říkanky J. H. Krchovského střídají táhlé litanie Ladislava Klímy. Temné síly se derou ven a v synergickém obnažení spárují posluchače s muzikanty.
Čtěte také
O přestávce si ke mně přisedne vytúněná dívka, která tvrdí, že se rozhodla konat dobro. Prodává vánoční zvonečky, na které se v určitou dobu zazvoní, aby byl celosvětový mír. Pěkná mise, na to, že je tak mladá, říkám si a beru dva.
Slečna hned nato odejde i s igelitkou na toaletu a vrací se s bílým nosem. Jdu hrát.
Po koncertě se vracím ke stolu. Slečna se na mě otočí a afektovaně vyjekne:
„Nechápu, proč pořád zpíváte o smrtííí. Každá druhá písnička je o smrtííí. Já bych vás znovu zakázalááá.“
„Odprejskni,“ řeknu. Slečna se arogantně zvedne ze židle a její noha zbytnělá dlouho potlačovanou temnotou nabere igelitku a převrátí ji.
Z tašky se vyvalí celosvětový mír i s bílým práškem, který se snáší na zem.
Zazvonil zvonec a dobru byl konec.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
