Když ČSSD opustí vládu, může mít koalice Zeman-Babiš až 100 poslanců. Prašílené, varuje komentátor Honzejk

Prezident Miloš Zeman během červencové návštěvy Vysočiny
Prezident Miloš Zeman během červencové návštěvy Vysočiny

Včerejší prohlášení prezidenta republiky Miloše Zemana, které se k veřejnosti dostalo přes facebook mluvčího, že nejmenuje ministrem kultury místopředsedu ČSSD Michala Šmardu, asi málokoho překvapilo. Jaký motiv prezident (asi) má, nastiňuje komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk.

„Motivy jsou zřejmě dva,“ říká ve vysílání Plusu komentátor. „Prezident mívá radost, když může někomu dělat zlo, což teď dělá ČSSD, se kterou je dlouhodobě na kordy. Nikdy jim neodpustil zradu při prezidentské volbě v roce 2003, a když se strana rozhodla vypořádat s Antonínem Staňkem,… tak udělá vše proto, aby jim tu situaci osladil,“ dodává.

Druhý motiv je podle Honzejka svázaný se Zemanovou formální, ceremoniální prezidentskou rolí. „On je to exekutivní politik a chce maximalizovat svou moc. Využívá k tomu všechny prostředky a jde i za hranu ústavy… Dnes chytrými tahy tlačí ČSSD pryč z vlády a usiluje o její rekonstrukci.“

Kdybychom tady totiž pak měli de facto vládu Andreje Babiše (ANO) a Zemanovu koalici, tak „by získal další, vetší podíl na moci. To je opět v rozporu s duchem ústavy naší (zatím) parlamentní republiky.“  

SPD? Nebo někdo jiný?

Jak pravděpodobná je varianta, že prezident chce do vlády dostat místo ČSSD SPD v čele s Tomiem Okamurou, jak se už dlouho spekuluje?

„Zeman je v instrumentální složce politiky daleko chytřejší než všichni ostatní v této zemi a je před nimi o několik kroků napřed. Hraje těch partií hned několik. Samozřejmě, že mu může jít o Okamurovo hnutí, ale taky může být ve hře koalice hnutí ANO a KSČM, která má dnes dohromady 93 poslanců. Pokud pak připočítá Jaroslava Foldynu (ČSSD), který už řekl, že by Babiše v případě odchodu sociálních demokratů podpořil.“

Podobně by se prý mohl zachovat bývalý ministr kultury Antonín Staněk a „pak tady máme dva odpadlíky z ODS s vlastní platformou Trikolora, tři odpadlíky z SPD a vznikl by konglomerát, jakýsi amalgám, který nám dá 100 poslanců. A jak víme, takové vládě není možno vyslovit nedůvěru. Tato varianta je možná, přestože prašílená,“ vypočítavá komentátor.    

ČSSD? Je na konci...

Sociální demokracie je pak podle Honzejka v opravdu nezáviděníhodné situaci. „Dokonce bych řekl, že ta situace je hrozná… Když navrhne někoho jiného, bude definitivně zesměšněna a znemožněna a když z vlády odejde, otevře příležitost vzniku formace s podporou SPD nebo toho amalgámu… Taky by ale tady velmi zkomplikovala možnost bránění těch institucí, které mocenskému apetytu Zemana ještě odolávaly.“

Jako příklad pak uvádí BIS, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB), který varuje před bezpečnostním rizikem vlivu Číny, „a koneckonců i veřejnoprávní média. ČSSD tak opravdu nemá dobrou volbu.“         

Honzejk odhaduje, že premiér a jeho hnutí teď vlastně nemají co ztratit. „Babiše to nijak nepoškodí. S jeho tvrdým jádrem, nějakých 20−22 % voličů, nehne vůbec nic. Nezajímá je nějaký ministr kultury ani ústavní pravidla… Ostatně, jsou to většinově stejní lidé, kteří volili i Zemana.“

Podle komentátora Hospodářských novin po odchodu sociální demokracie „bude prezident opravdu na koni. Stane se většinovým tvůrcem vlády, což představuje mocenské oslabení Babiše a posílení Zemana. To je to, oč mu dle mého celou dobu opravdu jde,“ dodává.

V audiozáznamu najdete i rozhovor s místopředsedy ČSSD Tomášem Petříčkem a Michalem Šmardou i s profesorem ústavního práva Alešem Gerlochem. Ptali se hned dva moderátoři – Jan Bumba a Martin Matějka.

Spustit audio

Související