Každá revoluce požírá své děti. Slánského před smrtí nezachránila ani bezmezná loajalita k SSSR, popisuje historik
Jedním z největších vykonstruovaných politických procesů v celém komunistickém bloku byl v listopadu 1952 proces s Rudolfem Slánským a spol., jak ho tehdy označili. Na konci bylo 11 trestů smrti a jejich popel skončil někde na zamrzlé silnici. Tyto „nevinné oběti“ ale před svými procesy také posílaly lidi na šibenice a podílely se na trestech pro celé rodiny odsouzených. Každá revoluce tak požírá své děti, jak tvrdil už francouzský revolucionář Pierre Vergniaud.
Dne 23. listopadu 1951 byl zatčen jeden z nejvýše postavených komunistů tehdejšího Československa Rudolf Slánský. Ta zpráva byla jako „blesk z čistého nebe“.
Mohl Slánský něco tušit, když věděl, jak vlastně všechny vykonstruované politické procesy probíhají? „Slánský o všem věděl a na těch procesech se dřív i podílel. Roztáčel takový mlýnek na maso,“ odpovídá historik Jan Kalous v pořadu Jak to bylo doopravdy.
V den zatčení byl na večírku
Už samo Slánského zatčení proběhlo netradičně, protože v ten stejný den byl na večírku u předsedy vlády Antonína Zápotockého.
„Loučili se tam se skupinou sovětských poradců, kteří se vraceli do Moskvy. Zajímavé je, že se ke Slánskému mnoho lidí najednou ,neznalo‘. Naopak Zápotocký, který ho jindy přehlížel, se tentokrát choval mimořádně srdečně. Očividně ho zdržoval a po jeho odchodu informoval zatýkací komando,“ popisuje Kalous.
Čtěte také
„Velitelem vyšetřovací skupiny byl Bohumil Doubek a další tři pánové, kteří byli u zatýkání Slánského, to dokonce dostali za odměnu.“
Hledání třídního nepřítele, to byl celý sled vykonstruovaných procesů ve státech komunistického bloku, který začal už ve 30. letech v Sovětském svazu.
Po skončení 2. světové války pokračoval v Jugoslávii, Albánii, Bulharsku, Maďarsku i Polsku. V Československu se samozřejmě hledalo také.
„Na počátku to bylo zatýkání komunistů na úrovni krajů, pak už šli lidé z centrální úrovně – Vlado Clementis, Marie Švermová. Na začátku ledna 1951 bylo uvězněno 50 stranických kádrů.“ Ale stále se hledala „velká ryba“ – Slánský.
Velký metař?
Poslední kapkou měl být dopis adresovaný „Velkému metaři“, což byla nabídka možné emigrace z Československa. Prazvláštní konstrukcí vznikla úvaha, že „Velkým metařem“ mohl být dokonce Slánský.
Kolem Slánského se ale začaly dít „zvláštní věci“ už v době 2. světové války, kdy měl problém získat povolení k pobytu v Sovětském svazu – což se povedlo až na přímluvu Gottwalda.
Čtěte také
Slánský také nemohl vystoupit na prestižním setkání komunistů v Moskvě a alarmující bylo, že mu k narozeninám nepopřál Stalin, jak bylo zvykem, a neinformoval o nich ani sovětský deník Pravda.
O to víc je překvapující, že si Slánský rozkymácenou pozici neuvědomoval, nepřipouštěl. To, že svou „údajnou“ vinu přiznal v rámci vyšetřování a procesu, ale nic neznamená. Předem naučené fráze obviněných, předem stanovené tresty smrti,.. to všechno bylo jen velké divadlo.
Čtěte také
Do jaké míry se obvinění stali loutkami díky své bezmezné oddanosti komunismu a „straně“, a jestli doufali v milost, nebo jestli se po měsících vazby stali pouhými lidskými troskami, to jsou otázky, na které se asi odpovědi už nedozvíme.
Na otázku pořadu, jestli byl proces se Slánským nečekaný, nebo ne, historik odpovídá: „Nebyl. Na přelomu 40. a 50. let se v sovětském bloku odehrávaly doslova krvavé čistky. V Československu byl jejich obětí Rudolf Slánský, kterého nezachránila ani bezmezná loajalita k Sovětskému svazu.“
Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.
Související
-
Slánský skončil na šibenici podle scénáře, který sám vymyslel, jenže pro Miladu Horákovou
Pod vedením poválečného generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského se v 50. letech odehrály desítky politických procesů, včetně toho s Miladou Horákovou.
-
Gottwald a Slánský. Dvě strany téže medaile
Klement Gottwald a Rudolf Slánský, dva muži, kteří z marginální a téměř se rozpadající strany na konci 20. let vytvořili nositelku absolutní moci. Pak nastal problém...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.