Každá revoluce požírá své děti. Slánského před smrtí nezachránila ani bezmezná loajalita k SSSR, popisuje historik

Dne 23. listopadu 1951 byl zatčen jeden z nejvýše postavených komunistů tehdejšího Československa Rudolf Slánský. Ta zpráva byla jako „blesk z čistého nebe“.  

Mohl Slánský něco tušit, když věděl, jak vlastně všechny vykonstruované politické procesy probíhají? „Slánský o všem věděl a na těch procesech se dřív i podílel. Roztáčel takový mlýnek na maso,“ odpovídá historik Jan Kalous v pořadu Jak to bylo doopravdy.

V den zatčení byl na večírku

Už samo Slánského zatčení proběhlo netradičně, protože v ten stejný den byl na večírku u předsedy vlády Antonína Zápotockého.

„Loučili se tam se skupinou sovětských poradců, kteří se vraceli do Moskvy. Zajímavé je, že se ke Slánskému mnoho lidí najednou ,neznalo‘. Naopak Zápotocký, který ho jindy přehlížel, se tentokrát choval mimořádně srdečně. Očividně ho zdržoval a po jeho odchodu informoval zatýkací komando,“ popisuje Kalous.

Čtěte také

Nemáme důkazy, že by Zápotocký týral spoluvězně v koncentračním táboře. Za řadou zločinů stál až v 50. letech, připomíná historik Stehlík

„Velitelem vyšetřovací skupiny byl Bohumil Doubek a další tři pánové, kteří byli u zatýkání Slánského, to dokonce dostali za odměnu.“

Hledání třídního nepřítele, to byl celý sled vykonstruovaných procesů ve státech komunistického bloku, který začal už ve 30. letech v Sovětském svazu.

Po skončení 2. světové války pokračoval v Jugoslávii, Albánii, Bulharsku, Maďarsku i Polsku. V Československu se samozřejmě hledalo také.

„Na počátku to bylo zatýkání komunistů na úrovni krajů, pak už šli lidé z centrální úrovně – Vlado Clementis, Marie Švermová. Na začátku ledna 1951 bylo uvězněno 50 stranických kádrů.“ Ale stále se hledala „velká ryba“ – Slánský.

Velký metař?

Poslední kapkou měl být dopis adresovaný „Velkému metaři“, což byla nabídka možné emigrace z Československa. Prazvláštní konstrukcí vznikla úvaha, že „Velkým metařem“ mohl být dokonce Slánský.

Kolem Slánského se ale začaly dít „zvláštní věci“ už v době 2. světové války, kdy měl problém získat povolení k pobytu v Sovětském svazu – což se povedlo až na přímluvu Gottwalda.

Čtěte také

Rudolf Slánský vytvořil systém, který ho nakonec sám semlel, říká autor jeho monografie Chadima

Slánský také nemohl vystoupit na prestižním setkání komunistů v Moskvě a alarmující bylo, že mu k narozeninám nepopřál Stalin, jak bylo zvykem, a neinformoval o nich ani sovětský deník Pravda.

O to víc je překvapující, že si Slánský rozkymácenou pozici neuvědomoval, nepřipouštěl. To, že svou „údajnou“ vinu přiznal v rámci vyšetřování a procesu, ale nic neznamená. Předem naučené fráze obviněných, předem stanovené tresty smrti,.. to všechno bylo jen velké divadlo.

Čtěte také

Všichni tři dělničtí prezidenti měli své osobní vězně.Taky proto skončili za mřížemi Slánský, Laušman nebo Škutina

Do jaké míry se obvinění stali loutkami díky své bezmezné oddanosti komunismu a „straně“, a jestli doufali v milost, nebo jestli se po měsících vazby stali pouhými lidskými troskami, to jsou otázky, na které se asi odpovědi už nedozvíme.  

Na otázku pořadu, jestli byl proces se Slánským nečekaný, nebo ne, historik odpovídá: „Nebyl. Na přelomu 40. a 50. let se v sovětském bloku odehrávaly doslova krvavé čistky. V Československu byl jejich obětí Rudolf Slánský, kterého nezachránila ani bezmezná loajalita k Sovětskému svazu.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.